Alois Jirásek

F.L.VĚK: 1. DÍL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI
KDYŽ DON JUAN V PRAZE POPRVÉ BYL PROVOZOVÁN

Věk se vrátil domů nespokojen a dlouho myslil na Lotku. Nač se tak k němu měla, nač se tak těsně vedle něho stavěla v tom zákoutí a cože mu tak do očí hleděla? A jak se pak rázem změnila a se rozhněvala, když ji vyrušil svou poznámkou! Hněvá se. Nechť! Bude snad před ní pokoj o představení. Nyní teprve připadalo mu obtížno účinkovati při něm. Jak by bylo jinak, kdyby tak seděl vedle Pauly tam nahoře někde na galérii a nemusil se o nic starati!

To bylo v neděli. Příštího dne, v pondělí dne 29. října ráno, bral se Věk do koleje. Bylo sychravo, nepěkně a mžilo a nepodobalo se nikterak, že zatažená nebesa se vyjasní. Pořád panovala taková pohoda, a právě dnes, v den prvního představení Dona Juana tak škaredě!

První bylo, když mladý filosof z domu vykročil, že se zastavil u nejbližšího rohu přesvědčit se, je-li opera ohlášena. Nebylo by divu, kdyby tam něco jiného spatřil, když už ji několikráte odložili. Než hle, cedule švabachem tištěná hlásá:

 

Oggi, per la prima volta

Don Giovanni, ossia il Dissoluto punito.

Drama giocoso in due atti con balli analoghi.

Parole di Sign. Abbate da Ponte, musica del celebre

maestro Sign. Amadeo Mozart.

Personaggi:

Don Giovanni …. Sign. Luigi Bassi.

 

Jakkoliv znal, jak jsou úlohy obsazeny, věda to juž od Butteauových i ze zkoušky, přece všechny osoby pozorně přečetl až do posledního řádku, kdež stálo:

 

Cori di contandini, dame, damigelle, popolo,

Ballabili di contandini, contandine etc.

 

V tom byl také on! On, na ceduli! V tu chvíli je maminka asi v kostele a modlí se za něj, aby ho pánbůh ochránil ode všeho zlého i od všelikého pokušení. Jistě by se více a horlivěji modlila, kdyby věděla, že syn její je také v zástupu na ceduli veřejně ohlášeném!

Zamyšlen bral se od cedule dále do Klementina, nechtěje ani dnešního dne zameškati hodiny profesora Vydry. Od té chvíle, kdy se s ním sblížil, chodil k němu pilně i do korepeticí, ač mu tyto právě někdy vadily dosti značně. Záhy však také ucítil, jak mu výborně slouží, neboť jimi se ponenáhlu počaly hojiti mnohé jeho slabiny matematické. Také to z toho měl, že si patrně naklonil profesora Vydru. Ten mu přál a rád vídal svého krajana, jak říkal Věkovi, poněvadž byl z hradeckého kraje. Také mu již půjčil několik starších knížek, ve kterých mladý filosof pilně čítal a tak se v mateřském svém jazyce na dobrých vzorech utvrzoval a zdokonaloval.

Toho rána po přednášce provázel profesora Vydru do jeho bytu v budově někdejšího Svatováclavského semináře proti kostelu sv. Jiljí na korepeticí. Učený pán sám zavedl řeč na Mozartovo dílo a těšil se na ně velice. Když pak Věka propouštěl, sáhl do své sutany a vtiskl mu nějaké peníze do ruky. Věk se bránil a děkoval.

„Jen vezměte,“ pravil Vydra usmívaje se. „Vím, že nazbyt nemáte. Ode mne můžete. Máte to do divadla. Vím, že se těšíte.“

Věk se zapálil. Co by řekl? Vyznati se, že sám účinkuje a zpívá? To nebylo možno. Co by Vydra (...)

(......)