Alois Jirásek

F.L.VĚK: 1. DÍL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII
F. VĚK SE THÁLII ODDÁ

Věk nezamířil přímo domů. V zamyšlení svém prošel ještě nejednou ulicí, a bylo pozdě na noc, když se ocitl ve své světničce. Dlouho nemohl usnouti. Nedalo mu to, co před chvílí vyvedl. Když usnul, měl nejdivnější sny. Scény z Dona Juana se mu pletly a zase objímal Lotku a viděl Paulu, v ten okamžik se mu zjevivší. Slyšel líbezné árie a zase smích Lotin, až se probudil, maje hlavu pustou, všechen znaven, mrzut, nespokojen.

První pomyšlení zase bylo: „Co oni u Butteauových!“ Jak se těšil na ten večer! Než to by byl oželel, ale jak tam nyní? Toho dne tam nešel, a nešel dne druhého ani třetího. Styděl se, bál jsa přesvědčen, že ta komediantka nemlčela. Soužil se přitom nejistotou a toužil po Paule. Kdyby tak alespoň někoho od Butteauových potkal, aby na něm poznal, jak je. Nebo Tháma! Ano, to by bylo nejlépe. Ten by mu pověděl, anebo – mohl by se ho zeptat. Však by si mohl k němu dojiti… To již bylo čtvrtého dne. Do koleje chodil, ale nic ho tam netěšilo. Jen když si mohl doma u vypůjčeného klavíru sednouti, bylo mu ještě nejvolněji. Měl svou nejlepší těšitelku, hudbu. Hrál nejvíce, co si pamatoval z Dona Juana.

Když čtvrtého dne kvečeru přehrával si právě menuet z té opery, otevřely se dvéře a jimi vstoupil Thám. Věk vyskočil velice potěšen od klavíru. Měl příchod Thámův za dobré znamení. Vpravdě Thám přišel, aby se podíval, co Věkovi je, není-li mu hůř. Mladý filosof nabyl přesvědčení z řeči Thámovy, že Lotka nic neřekla, že u Butteauových nic nevědí, ano že mají o něj starost, neboť jim za ty čtyři dni nevzkázal.

Věkovi spadl kámen ze srdce. V ten okamžik odpustil Lotce a byl jí vděčen. Byl by se nejraději k Butteauovým ještě v té chvíli rozběhl. Než bylo již pozdě. Zato však měl příjemnou zprávu, že se všichni o něj starali a že Paula měla o svého učitele největší obavu.

„Byl bych je tak jako tak navštívil,“ řekl Thám, „ale chtěl jsem až zítra. Že tu dnes jsem, to jsem jen pannu Paulu poslechl.“ Thám ani netušil, jak tím potěšil mladého filosofa a jak roznítil v něm polouhaslý oheň blaží vé naděje.

„Vidím, že jsou už zdráv,“ pravil Thám. „Nechtěli by jiti se mnou? Do zkoušky. Zpívali ve vlašské opeře –jdou poslechnout také českou a podívat se.“

Věk všechen blažen s radostí poslechl. Tak se dostal za kulisy českého divadla, do Boudy, na zkoušku Loutníků.

Druhého dne pospíchal k Butteauovým, v tu chvíli však, když se domníval, že Lotka doma nebude. Prvního setkání s ní se bál. A nezastal ji. Ostatní přijali ho velmi laskavě; nejvíce se paní Butteauová dotazovala na jeho chorobu, až byl v úzkých; skutečně se jí zdálo, že pan Věk se trochu přepadl.

Když pak podruhé přišed, setkal se s Lotkou, usmála se jen a pohlédla na něj tak, že jen on tomu rozuměl. Nedalo té ještěřici. Nicméně jí byl vděčen, že mlčela, zapomenouti však jí nemohl, že takou na něj tenkráte večer nalíčila. Netušil, že mladá herečka vše si dobře rozmyslila, a proto nic neřekla, že věděla, že by vícekráte k nim nepřišel. A (...)

(......)