Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII
SCHYLUJE SE K BOUŘI

Osmého dne měsíce března po západu slunce vracel se Václav s Hýblem a Havelkou právníkem z pohřbu houslisty a chóristy u Sv. Víta a spolu spisovatele Jana Rulíka. Vyprovodili jej na poslední cestě z Hradčan, kdež v čísle 31 zemřel, na košířský hřbitov. U hrobu českého spisovatele a věrného vlastence byli všichni dojati; mladý Kramerius, jemuž nebožtík po smrti jeho otce načas vedl Vlastenské noviny a dobrým byl rádcem, plakal. Byli sn.iutni nad ztrátou věrného spolubojovníka, ale přece zase povzneseni, když viděli tak valný zástup provázející zesnulého, starší i mladé muže, kteří byli s nebožtíkem příbuzní ne rodem, nýbrž smýšlením a cítěním. Mnohé z nich ani neznali, o mnohých nevěděli do té chvíle, že jsou s nimi. Přišli a osvědčili tím své vlastenské smýšlení. Přibývalo vyznavačů. V tom bylo to povznesení.

Mluvili o tom a také o tom, jak se smýšlení někdy divně projevuje. Hýbl vzpomněl si na doktora Srnku, jak jej měli za posměvače a za necitu národního, a jak se pak jinak ukázalo.

„Ani teď ještě neznáme jeho smýšlení jaksepatří,“ prohodil Václav. „My jsme proti němu beránkové -“ naznačil nějak tajemně.

„I to já vím,“ Hýbl se významně usmál. „Až ke mně, Venclíčku, zas přijdete, ukážu vám jeho skládání, co mně loni podstrčil. Taková satira na Wallisa a na leccos, i na nás - A co tu báseň na Žižku, jak jste povídal, opsal jste mu ji?“

„Opsal; a pane, včera mne potká a hned zastaví. ‚Pane vlastenče,‘ povídá, já teď deklamíruju, per se,‘ že sám sobě doma. Jářku co, pane doktore. ‚No to by mohli uhodnout,‘ zrovna se obořil, ‚že tu báseň na Žižku.‘“

„A jemine, to Svoboda! Ten dělá divy!“ zvolal Hýbl vesele. „Divy! Všude jen o něm, o jeho deklamaci na Žižku, každý, kdo to slyšel, že Svoboda musí ještě jednou tu báseň přednést. Všude zapálil, mezi studenty, všude, kdo ho slyšel. Ale že by také Srnka chytl - ne - a doma že si sám báseň deklamíruje -“

„To bych ho chtěl slyšet!“ zvolal Havelka.

„A já zase vidět, v té čepici,“ vyhrkl Václav.

„V jaké čepici?“

Když se Václav tak podřekl, nemohl ostatek zamlčet.

„No, jak jsem ho viděl v županu, doma u něho v kvartýru, v županu a v červené čepici.“

Hýbl s Havelkou musili slíbit, že budou mlčet; pak uslyšeli o tom, jak Václav zastal doktora Srnku v jakobínské čapce.

„To tak policie vidět,“ Hýbl se zasmál, „to by na hejtmanství koprněli!“

Vtom se dostali na Staroměstské náměstí a tu se rozešli. Hýbl s Havelkou šli do Dlouhé třídy, Václav zamířil do Železné ulice. Když docházel ke Karolinu, zahlédl, že z knihkupectví Barthova kvapně vyšla Jetty. Bezděky se zastavil. Jetty nesla si nějakou knížku. Vyšla kvapně a také kvapně, neohlédnuvši se, zamířila domů, k Sirkové ulici.

Václav se divil. Tady, v knihkupectví, by se jí byl nenadál. Že by kupovala knihy - Ale ta, kterou si nesla, byla vázaná. Hned hádal najisto. Vzpomněl si, že knihkupectví Barthovo zavedlo si od února tohoto roku také půjčovnu knih; půjčovalo knihy domů po Praze i na venkov. (...)

(......)