Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII
MLADÝ VĚK SE DOVÍ SMUTNÉ NOVINY

První dny, co se mladý Věk od mistra Praxa vystěhoval, neměl poklidné mysli. Nebyl si vědom žádné viny, nicméně jej poslední jeho příhoda hrubě mrzela. Nejvíc kvůli Jetty. Také tížila nejistota, co se dálo nebo snad děje v Sirkové ulici, u paní Lorencové, a odevzdal-li mistr Prax psaní, jak slíbil. Ptáti se nemohl a neměl koho. Zpočátku i na doktora Srnku dychtivě, ač nejisté, na Staré rychtě čekával, nezavolá-li jej, nepoví-li mu. Než doktor sedal jako jindy a nepovšiml si Václava nic více nežli za jiných večerů.

Václav zašel i do Sirkové ulice; nepotkal však nikoho, tj. ani Jetty, kvůli níž obcházel, ani mistra Praxa, kterého se chtěl zeptat. Druhé neděle, hned jak vyšel v poledne z kanceláře, pospíchal na Koňský trh k Charouzům, aby tu mistra vyhledal. Nejprve chodil před nákladnickým starým domem, pak vnikl i do průjezdu plného hostí a posléze i do hostinské zakouřené místnosti; nikde však ten, kteréhož hledal. Právě prý odešel.

Václav si umínil, že sem zase půjde příští neděle. Než toho dne bylo boží dopuštění; bouřilo po nebi a pršelo, jen se lilo. Nezbyloť, nežli čekati.

Zatím minulo již více nežli čtrnácte dní. Čas účinkoval. Václav už tak často nemyslil na svůj odchod z Praxova bytu, na událost, kteráž jej odtud vypudila a na Jetty. Co by psala - Snad jeho listu uvěřila, ale co by odpovídala - Nebo neuvěřila a on zůstal u ní v nepěkném domnění. Jak jí je vyvrátit? Ale jestliže mistr Prax jeho psaní neodevzdal? I tu co dělat? Jistě řekne, až se s ním sejde, že psaní odevzdal. Nač jej tedy shánět? Než přec, alespoň by se od něho něčeho dověděl.

Opakoval si, že za nic nemůže, utěšoval se, že to již asi přešlo, že bude pokoj. Klidnější sedal ke knihám, studoval a četl. Tím se zabýval horlivěji, stáleji než předtím. Divadlo ho teď nevyrušovalo. S českými hrami byl v ten letní čas konec. „Spojená hereční společnost“ slavně je zakončila a mohla se těšit na podzimek. Václav měl teď jen kancelář a knihy a počítání času, kdy bude všemu konec, kdy se vypraví na vagací. Těšil se, že za čtyři, za pět neděl se vypraví, po studentsku, per pedes. Měl to s Havelkou smluveno.

Mínili tu tam se zastavit, na ten na onen hrad se podívat, smlouvali se i o to, že by v některých rozvalinách třeba i přenocovali.

Připadli na to na Staré rychtě u vlastenského stolu; tam také o tom jednali i za příští schůzky. Bylo za dusného večera, začátkem srpna. Smlouvali se právě o směru své cesty, o jejích podrobnostech, když doktor Srnka, jenž chvíli seděl sám u svého stolu, pojednou k nim přistoupil, a zaklepav Václavovi na rameno, mu řekl:

„Pane soused, navštívějí mne zítra ráno -“

Václav se zalekl. Bylo to tak neobyčejné. Hned se mu mihlo, že to je. skrze ženské sousedstvo.

„Pane doktore, ráno mám kancelář. Nemohlo -“

„Tak přijdou odpoledne.“

„Kdy?“

„Třeba po páté.“

A dost. Obrátil se, víc nepromluviv, usedl a zas pil, vlastenského stolu si už nepovšiml. Václavovi zkazil ostatek večera. Byl (...)

(......)