Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIV
DOKTOR SRNKA NAVŠTÍVÍ „STARCE Z HOR"

Doktor Srnka nezapomněl na pozvání „starce z hor“, kterýž jej tenkráte v kavárně U modrého hroznu tak překvapil, že byl doktor až u vyjevení. Tenkráte se i zlobil, na sebe i na cenzora; než o jeho pozvání přece uvažoval, i o něm toho večera i pak, cože to je, proč jej ten mágus zval, opravdu-li a jak mluvil o jeho, Srnkově spisu. Z toho rozpaky i zmatek na první chvíli, když ze všeho vycházelo, že cenzor asi není takový, za jakého jej měl, že neničí plody autorů ze zlé rozkoše, že rukou zuří v rukopisech jen, že musí.

Než, co u něho, co tam. Ale snad by stálo za to uvidět starého lišáka v doupěti. Snad jen láká. Doktor se hned neodhodlal, odkládal, pak i pozapomněl. Na Starou rychtu v ten čas nechodil tak často jako předtím. U „vlastenského“ stolu bývalo teď obyčejně prázdno. Studenti všichni odjeli na prázdniny, i „Vládyboř“ Svoboda. Jen Hýbl přicházel skoro denně a za ním někdy Štěpánek, Švanda, Kaupovský, a ti byli samé divadlo.

Než proto by byl doktor Srnka Starou rychtu tak často nemíjel. Ale měl jiné divadlo, ohromné, děsivě velkolepé, o němž se dovídal v kavárně

U modrého hroznu. Ta jej vábila svými novinami. Pro ně bývalo i teď v čas vagací odpoledne a kvečeru plno; o časopisy bývala tu tuhá mela. Proto sem chodil doktor Srnka pozdě večer nebo i v noci, do svého koutku za bílým sloupem, když si mohl snést všechny listy, zvláště Bayreuther Zeitung, Hamburského Correspondenta, Der österreichische Beobachter.

Tu byl jako zahrabán a skoro pokaždé sám. Stůl opodál, u něhož sedávali za pozdních večerních i nočních chvil pruští emigranti, stál opuštěn od té chvíle, co jejich hlava, Justus Gruner, byl náhle zatčen a z Prahy na petrovaradínskou pevnost zavezen. Doktor Müller, jeho pravá ruka, zmizel, ujel, tak jako několik jiných, kteří byli důstojníky v rakouských službách. Jen asi tři čtyři mladí přicházeli občas, četli noviny, rozčilovali se jimi, zlobili se, jak doktor Srnka přes noviny úkosem pozoroval, zvláště poslední dobou, co přicházely tak vítězné zprávy o Napoleonovi a jeho armádě.

Že přešedši Němen, postupuje hloub do Ruska, psaly noviny, všude vítězně, a Rusové že pořád ustupují. Zprávy byly hodně opozdilé, ale pořád stejného tónu. V srpnu oznamovaly, co se dálo na bojišti v červenci, zářijová čísla zvěstovala události ze srpna. A pořád samá francouzská vítězství. Poslední zprávy byly o levém křídle ruské armády, vedeném Bagrationem, že je úplně odtrženo od hlavní armády, pak že 27. divize ruská byla od předních zástupů francouzských potřena, odtud že boje ustavičně trvaly až k samým zdem města Smolenska, kamž císař Napoleon přitrhl z Krásné večer dne 16. srpna, dne 17. že byla všecka vnější opevnění vzata a 18. odpoledne samo město dobyto, přičemž z obou stran s velikou zuřivostí bylo bojováno, mnoho ruských generálů že padlo, také tři francouzští, z nichž jeden byl polský velitel brigády Grabovský, ztráty ruské na dělostřelectvu, prachu, zásobách že jsou ohromné, (...)

(......)