Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVI
ZA VELIKÝCH UDÁLOSTÍ

Daleká bouře válečná vzrušovala mysl Pražanů bez přestání. Zprávy z ruského bojiště den ze dne víc a více rozčilovaly a všem jich bylo ještě málo; nemohli se jich ani dočkati. V kavárnách se drali o noviny a toho, komuž se podařilo je uchvátit, jiní žádostiví zasedli do kola, aby až dočte, popadli list. Každý četl jim, nedočkavým, příliš pomalu a důtklivě a nejednou se strhla i pře o to, na kom je řada. Dychtivost ta přemohla i zákon. Dálo se teď, co nebylo dovoleno, že vyvstal čtenář a četl nahlas všem v místnosti zprávu z ruského bojiště „list veliké armády“, zprávy z pramene francouzského nebo vypsání „Moskvy“ nebo „Kremlu“, o Rusku, o kozácích.

Pak se obyčejně strhly spory i hádky, leckde i ostré, přeostré, až do pranice o Rusy a Francouze, o „čára“ a Napoleona, neboť sympatie nebyly jedny, zvláště první čas války. Hádali se v kavárnách, v hospodách, přeli se ve společnostech o to, kdo v tom ohromném zápase vyhraje, mnozí jen jako zvědaví diváci žádostiví výsledku, většinou však z hlubší příčiny i ze sympatie.

Byli obdivovatelé Napoleona, kteří nadšeně opakovali, co o něm psaly noviny, a první čas psaly jen devótně, kteří velebili, jaký to div jeho výpravá na Rus, kteří obdivem trnuli, když došly noviny, že Napoleon vtrhl do starého hlavního města ruských „čárů“, a vynášeli, to že je nade všechny prvnější zázraky jeho živobytí. Vzrušeně ukazovali na mapě na stěnách kaváren teď všude pověšené, jaká to vzdálenost z Paříže do Moskvy, to že je skoro totéž jako z hlavního města Alexandra Velikého do hlavního města perské říše, že jiní slavní vůdcové, jako Karel XII., také se o Rusko pokoušeli, ale marně, to všecko teď že je jako zázrak, zázrak - A ty ztráty ruské, ty náramné jejich porážky!

To že nic není, zase Rusů obhájci, což to všecko je na neobsáhlost ruské říše, a kdyby Rusové i ke Kazani, k Saratovu nebo až i k Astrachani byli zahnáni, že budou míti dosti času, aby sebrali nová vojska a porážky své nahradili. To že bude a je nutno, a že nebude líp i u nás, dokud Napoleon nebude poražen; kvůli němu že je kafe draho a všecko draho, že vázne všechen obchod, protože kvůli němu není spojení s Englickem.

Co z toho budou mít, vytýkali „českým Rusům“ nadšenci Napoleonovi, zvítězí-li Rusko, což jiného, ne-li nové, nekonečné vojny; zato kdyby Napoleon vyhrál, bude bouřím konec, nastane pokoj, protože pak i Englicko se poddá, bude musit. A Rusové, co nám dají Rusové, zasluhují-li naší outrpnosti, leda za to, že nám za poslední války odňali kus země a že nechali na holičkách Srby, kteří si k nim proti Turkům vzali outočiště. Ostatek, jaké hádky, že je všechno marno, Napoleona že nikdo nepřemůže, jeho génius že zvítězí zas a slavně.

To již proskakovaly zprávy zlé, že Moskva hoří, že Napoleon ji opustil. Jeho ctitelé to popírali, že to jen utrhání, a odejel-li, že tomu jistě dobrá příčina, že si zvolí zimní byt v Polsku, aby měl lepší a rychlejší spojení s Paříží, a Roztopšín, jaké to hrdinství, jaká (...)

(......)