Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVII
MLADÝ VEK SE DOSTANE DO PALÁCE

Hned nazejtří, jak doktor Held řekl, vypravil se Václav do paláce někdy hrabat Příchovských, do jehož zahrady předloni všetečně vlezl, upřímně se jí divil a nad jejím čihadlem žasl. Mramorového kamene s jamkami na zhášení pochodní si zase všiml, když vcházel do velkého průjezdu. Jím vyjížděl vůz plný soudků, dva jiné povozy také již naložené stály v nádvoří, za nímž se rozložitě vznášely bujně zelené, košaté stromy velké zahrady.

Už schody, nad nimi svítilny, široká, světlá chodba svědčily o panské nádheře. Nahoře v patře na nekonečné chodbě řada bílých dveří s lesklými mosaznými klikami. Do kterých dveří teď - A nikdo na celé chodbě, koho by se mohl zeptati; Václav chvilku čekal a dočekal se. Starý muž v hrubé plátěné zástěře, ve střevících vyšel z jedněch dveří, dávaje si beraničku na prokvetlou hlavu. To ten, kterého předloni zahlédl v nádvoří, když se tenkrát ozval shora, ze zasklené pavlače, ženský hlas: „Tomáši!“ Václav se ho zeptal po staré paní Toškánové.

„Tadyhle jdou,“ odvětil staroch dost ochotně, „do těch druhých dveří. Ale nevím, jestli panímaminka teď - no, ale jdou -“

To „panímaminka“ Václava překvapilo tady v panském domě, v tak bohaté rodině, jíž patřil nejen tento palác, ale i několik jiných domů a také panství kdesi na Táborsku. Tak prostě sousedsky to znělo a domácky. Čekal tu, v paláci, samou němčinu, a takhle to začínalo. Zaklepal na označené dvéře, než nikdo se neozval. Zaklepal opět, vzal kliku - Prázdný pokoj, nábytku málo, ale strop plný štukových ozdob a stěny - Samý čaloun z těžkého tmavomodrého hedvábí nádherných vzorků.

„To snad je předpokoj,“ hádal Václav a šel dále ke druhým dveřím. Na opětné zaklepání ozvalo se vnitř nějak rázně, skoro mrzutě, ať vstoupí. Vešel a zůstal hned u dveří, jak byl překvapen. Velký pokoj zelených damaškových čalounů, stropu štukem vyzdobeného, provanutý neurčitou vůní domácího koření; u dveří zvonidlo hedvábím vyšívané, nábytek tmavý, většinou dubový, pěkně vykládaný, ale odrážející se od úpravy panské někdy komnaty svým sousedským a starobylým rázem. Všecko mohutné, těžké, skříň i stůl i v pozadí veliká postel pod nebesy, židle i vysoká, tmavá lenoška; ale ze všeho nejmohutnější ohromný vykládaný prádelník zrovna proti dveřím u stěny.

Po stěně nad ním, jakož i poblíže postele nad klekadlem obrazy svatých, pod nimiž nad prádelníkem lampičky tři a nad klekadlem čtvrtá, všechny z rudého skla; obrazy většinou už starší, na plátně malované, dost zčernalé, málo vkusné, jakož i dvě kolorované rytiny. Jistě jich tento pokoj dříve neměl a byly sem novým majitelem či majitelkou jako ten nábytek přistěhovány. A na tom ohromném prádelníku! Dřevěná, hrubě velká socha Panny Marie s děťátkem, korunovaná, s žezlem v ruce. Hlavy obou ostře polychromovány, žezlo, koruny silně zlaceny, plné barevných, lesklých kamenů. Jinak byla socha skoro svlečena, v jakési spodničce, ale právě v toaletě.

Stará služka vrásčitá, s nabíraným bílým límcem (...)

(......)