Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIX
O RUSKO-ČESKÉM PROVOZENÍ

To již došly zevrubnější zprávy o nové bitvě, o vítězství spojenců u Lipska. Praha byla zase vzrušena, zase slavila veliké vítězství, jež bylo první náhradou za tolik strastiplných let; slavila hřímavou střelbou a vyzváněním, slavnou bohoslužbou, divadlem i velkolepým osvětlením. Všecky povznášela radost, že si teď směle mohou oddechnout, že život, dosud samá nejistota, obava, svízel, nabývá půvabu, mladost naděje a vyšší věk vyjasněného výhledu na osud svých dětí a vnuků. -

Do Dobrušky dostala se nejprve jen neurčitá zvěst o velikém vítězství. V neděli dne 24. října však vrátil se soused Exner z Hradce Králové, kdež byl za obchodním řízením, a ten přinesl zprávu určitou a zevrubnější. Způsobila po městě veliké pohnutí; mladý Věk pak se naráz rozhodl, že ‚ do Prahy pojede dříve než jindy, ve čtvrtek že se vypraví a ne v sobotu, jak prve zamýšlel, a že hned nazejtří, v pondělí, se vydá na Dobřany k faráři Zieglerovi s tou novinou a dát mu sbohem.

Když došel na Dobřany, spustil se drobný déšť; staré lípy u kostela a před farou, pod nimiž se již uložily závěje spadlého listí, uvítaly jej hlasným šumotem. Vál silný vítr a pohvizdoval kolem roubené fary. Tím příjemněji bylo v jejích světnicích, čistě vybílených a vytopených. Václav přišel s novinou pozdě. Farář, svěží a čilý, hovorný a veselý jako vždy, již věděl o veliké bitvě u Lipska. „Pan bratr“ z Nového Města mu o ní vzkázal po nahodilém poslovi. Nicméně Václava srdečně pochvaloval, že je hodný, opravdu.

„A za to vám, Vašíčku, něco ukážu; ale sedněte a papali, bumbali,“ pobízel, nalévaje do sklenky bílého, perlivého vína, „posilněte se. Tak, pijte a počkejte, hned vám to ukážu.“ Chvatně vešel do druhého pokoje, odkudž se ihned vrátil, nesa malé psaníčko bez obálky, jen tak složené z papíru, na němž bylo napsáno. Oplatková pečeť byla již rozlomena.

„Tak si to přečtěte, to se podivíte.“ Usmívaje se, podal Václavovi psaní. Na adrese nahoře v rohu bylo napsáno olůvkem: „Von Breitenau“, tak jako celá německá adresa na Zieglera i slova dole vlevo v rohu: „Uber Königgrätz“.

„Von Breitenau, kde je to?“ Václav divě se vzhlédl k faráři; než ten, stoje nad ním a upřeně na něj hledě, jen se usmíval a pobízel: „Tak čtěte, jen čtěte!“

Václav, rozbaliv aršík složený z listu dost hrubého a nehrubě bílého papíru, četl psaní rovněž olůvkem napsané, nejprve polonahlas datum: „Breitenau, den cjten.“

„Devátého,“ vpadl farář, „a včera, tj. čtyřiadvacátého, jsem to psaníčko dostal. Bylo dlouho na cestě. Ale čtěte.“ Václav četl:

 

„Milý Liboslave! 

My před nepřítelem stojíme, před Dráždany, děla již strašně hučejí, až se hory třesou. Rusové, Prušané, Rakušané.stojejí v boj svojich 42.000 pohromadě. Blucher již outok počíná. Jeden oficír od našeho pluku jde se zajatými Franky do Teplic a vezme mi to psaníčko s sebou, sice by nedošlo. Krev se dnes hojně cedit bude. Pozdravujte Čechy všecky od upřímného

Miloty.“

 

„Ach! Polák!“ vydechl Václav (...)

(......)