Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXX
MARNÉ LÁSKY SNAŽENÍ

Václav vyšel z divadla jako opojen, zůstal u východu, aby viděl Rusy, až budou vycházet. A nebyl sám. Stejná myšlénka svedla sem Hýbla, Havelku, Jodla a jiné z jeho vlastenské společnosti. Zůstali s ním všichni povzneseni, nadšeni; a nadšeně pozdravili vycházející ruské důstojníky, kteréž pak sledovali, dokud se důstojníci různo nerozešli. I pak zůstali slovanští nadšenci a chodili Příkopy i Koňským trhem, ačkoliv byl už večer.

Václav napjatě naslouchal Hýblovi, když vypisoval, jak vypadá pohár, který české dámy daly generálu Ostermannovi v obdivu jeho chrabrosti osvědčené v bitvě u Chlumce, kdež mu koule ruku utrhla; Václav již doma četl o tom daru zhotoveném dle návrhu malíře Berglera; ale teď slyšel zevrubnější popsání, neboť Hýbl viděl pohár u zlatníka a sám si přečetl, co na poháru bylo vyryto, jména všech šestnácti krajů českého království a věnování, jež té chvíle Václavovi doslova opakoval: „Udatnému Ostermannovi od Čechyň k paměti na Chlumec, dne 17. (29.) srpna 1813.“ Dar ruskému generálu i český ten nápis, obojí bylo událostí, jež Václava a všechny v jejich vzrušení tím více těšila a kterouž tím více cenili. Doma chtěl číst, ale nemohl. Dojmy z divadla nedaly klidu. Ještě si dost neulevil hovorem s přáteli, ještě jej pudilo radost svou nějak vyjevit, s někým ji sdělit. Vzal papír a psal, skoro celý večer, o dnešním představení, jak Rusové a Čechové se přátelili, líčil to tomu, o němž byl přesvědčen, že nejlíp té události porozumí a že jej srdečně potěší, faráři Zieglerovi na dobřanskou faru.

I Václavovy sny té noci byly plny Rusů. Ale jak ráno oči otevřel, připadlo mu, že půjde k Toškánům, že snad uvidí mladou tetičku Jeníkovu, pannu Katinku, ten zvláštní zjev. Těšil se, než také divnou, neurčitou bázeň cítil. Když vstoupil do paláce, spatřil elegantního pána, bankéře Plešnera, asi třicetiletého. Znal jej. Za tu dobu, co v domě před prázdninami učil, zahlédl jej několikrát, ale vždy dole u kanceláře nebo před domem s mladým Toškánem. Tenkráte nebyly dámy v Praze. Teď kráčel mladý bankéř nahoru, snad k nim. Václav bezděky uvolnil krok, aby se přesvědčil. Jindy si ho hrubě nevšiml, teď pojednou jej sledoval a napjat pozoroval. Ano, Plešner zašel, kde byly pokoje staré a mladé paní; a tam je jistě také Katinka. Cosi jako závist chytlo Václava a nevoli pocítil proti mladému bankéři, s nímž dosud nikdy nemluvil a jenž tak sebevědomě, pyšně nakra-čoval, jak se Václavu najednou zdálo.

Václav neučil tentokráte tak klidně a pozorně $ako jindy. Byl roztržitý, neboť čekal, že snad vstoupí Katinka. Po dveřích se přes tu chvilku ohlédl, napjatě naslouchal. Než teprve samý konec hodiny se otevřely. Ale starý vstoupil, „pan Ambrož“. Ach, zase hrát! Václav byl zklamán, rychleji však vstal a ochotněji se bral za starým Toškánem, jak se mu přimihlo, že snad „tetinka“ přijde nebo že snad už je v ebenovém pokoji. Nebyla, ale přišla, ne však sama; to již byli v polovici laškovné, staromódní kasací, když (...)

(......)