Alois Jirásek

U NÁS I
ÚHOR
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXVI.

Šimůnek z ulice se brzo utvrdil ve svém důmnění. Pozejtří po té šarvátce u Čejchanů odjel odpoledne Lewit žid. To Šimůnek viděl, ale nevěděl, že Lewit, když se chystal na cestu, sestře silně domlouval, ať nikam nechodí, ani na krok, ať zvečera zavře, ať se neopováží také někoho k sobě zvát. A ještě pak, když už měl na sobě dlouhý, soukenný kožich a bufy přes boty, znovu u samých dveří spustil to kázání a varování.

Justyna všecko vyslechla, slovem se neozvala; také ve tváři jí nezhlédl ani stín nějaké nevole nebo odporu. Vyprovodila jej až k saním a tam se znovu ptala, kdy se vrátí, kdy ho má čekat.

„Zítra odpoledne nebo navečír. To jistě. Tak pozor, Justynko!“ To řekl už po kolikáté. Okamžik za ním hleděla, pak se rychle obrátila a do světnice. Uvolnilo se jí a bezděky se zaradovala, že jede bratr pryč, že bude sama.

Jindy, ještě ve dvoře u strýce se těšívala, když měl bratr přijet na návštěvu. Byl jí vzácnější a také jí vždycky něco přivezl, cukroví, hračky, pak prstýnek, pentle. Ale už tenkrát nerad jí co povolil. Nechtěl ji nechat se šafářovými děvčaty a domlouval jí proto. Tady v Padolí bylo hůř. A skoro hůř a hůř.

Lewit měl sestru rád, ale nedovedl svého citu projevit, leda jen přílišnou starostí, aby na sestru nepadl ani nejmenší stín. Byl nemluva, a Justyna milovala hovor, společnost. Cítila, že to všecko bratru překáží, každé hlučné zasmání, jako i ten stehlík od faráře.

Začala se před bratrem ohlížet, pamatovat i bát se ho. Stávala se opatrnou, ale přeměnit se nedovedla. Zasmála se, zazpívala si a pohovořila, aby to neviděl, a nedbala vždy jeho příkazů. Jak uslyšela o jeho cestě, hned se rozhodla, že nechá všeho a že půjde k Frýdkom na přástvu.

Chodila tam ráda; bylo jí tam volněji nežli doma.

Vincina jí byla upřímnou kamarádkou a starý Frýdek ji také rád viděl. Také ostatní, kdož tam přicházeli, ji nikdy neurazili a nepronesli schválně slova, aby ji zabolelo. Líbila se každému, byla přirozeně vlídná a cítili, že je dobrého srdce, bez klamu a přetvářky. Rozdíl víry jí nepřekážel. Nepomýšlela na něj. Vyrostla jinak nežli její bratr, nebyla takovými přísnými starověrci ve víře vedena jako on, žíla víc mezi křesťany nežli mezi svými.

A byla jaře mladá; mládí (a také její původ) dalo jí víc ohně do žil, do krve, nežli jiným. Mysl její jako motýl, jako květina, žádala jen jasno, jen světlo, veselí, žádný stín trudů a úvah. Měla ráda společnost, ráda se stýkala s děvčaty i s hochy.

Ale když se rozešli, nevzpomínala na žádného. Zmizeli jí z mysli jako smích a žert uchu. Nejspíš se jí líbil mladý učitel, Kalina. Toho si všímala, ale přestala, když přišel z Prahy mladší jeho bratr. Pro toho začínalo být jinak u ní v mysli a kvůli němu také, když bratr odjel, těšila se nejvíc na přástvu.

Jak nastal večer čas schůzky u Frýdků, postavila hořící světlo dál od okna, ke kamnům, vzala šátek, zavřela světnici a k Frýdkom. Byla ráda, že nikdo zvečera nepřišel na čtvrtku. Také na nikoho nečekala a každého, i (...)

(......)