Alois Jirásek

U NÁS I
ÚHOR
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXVIII.

Nazejtří připadl Štědrý den.

Teprve až odpoledne setkala se Justyna s Vincinou Frýdkovou a dověděla se, jak byla včera „dlouhá noc“ veselá, a škoda, že ona, Justyna, tam nebyla, to že bylo, jak se měli a co se nasmáli a nazpívali, a hoši, ti že vyváděli! Jen Antonín se jí nezdál, ten že nebyl jako jindy a také že šel dříve domů nežli ostatní. Přitom se dívala na Justynu, která se náhle začervenala, ale mlčela.

Ten den k Frýdkom nešla, protože byl Štědrý večer.

Hned po ránu toho dne měl Šimůnek krejčí veliké starosti. Nechal díla a šel vyzvědět, jak bylo včera u Frýdků o dlouhé noci. Zmátlo ho, když uslyšel, že Lewitova nepřišla, ale učitelův že tam byl. Šimůnek zchytralec hned tušil, že se něco stalo, to že není jenom tak, že on Lewit asi – tomu že musí přijít na kloub.

Zasněžené Padolí, zapadlé v sněhu, ztichlo toho večera. Stavy, kolovraty mlčely. Do mrazivého šera svítila rudá světla, nikde však nezaplanuly svíčky na vánočním stromku, protože neměli tenkrát o něm na Padolsku ani potuchy.

Všude slavili Štědrý večer po starodávnu, většinou chudě a prostě, počínajíc jahelnou polévkou. Ryby zavoněly málokde, leda na faře, ve mlýně, také u Prouzů pekařů, kteří měli kapra výslužkou ze mlýna. Ale jablka panenská a jiná zarděla se všude na stolech v zlatově hnědých křížalách, sušených slívách a po městečku chrastěly i ořechy. I chlév nezůstal bez daru, ani holý strom v zasněžené zahradě za stavením.

Když do velebného klidu mrazivé noci zahlaholily s padolské zvonice zvony na jitřní, scházelo se z městečka a z přifařených obcí méně lidí nežli jiná léta. Tuhý mráz zdržel jich mnoho doma. Už ráno zle uhodil a k večeru zrovna upaloval. –

Té mrazivé noci chystal se Václav Pavel, mladý tkadlec ze Lhoty, na lože dříve než jindy. Byl za tovaryše ve vsi Rokytníku u Padolí, táhnoucí se úzkým dolem mezi chlumy a vrchy. Na jejím konci, za nímž Němci začínali, hlídá Turov, v jehož tajemně šerém lůně dřímá svatováclavské vojsko.

Té noci stál báječný kopec v bělostném plášti navátého sněhu pod hvězdami v mrazivém klidu, les jeho ani nepovzdechl, shlížeje na tichou ves, na její roubené statky a chalupy zaváté, zachumelené, na jejich rudá světélka.

V jedné z nich žil teď Václav Pavel. Když z Polického trhu přišel do Padolí, přijali ho u Zejdlů jako dobrého známého, proto především, že přicházel se vzkazem od Machovského starého Kubečka. Ten den u nich zůstal. Dali mu večeři, nocleh, ráno pak šel do Rokytníka ke dvěma známým starého Zejdla hledat práci.

U prvního, jenž byl „bratr“, nepořídil. Zrovna den předtím přijal tovaryše do práce. U druhého, pod Turovem, dobře pochodil. Chalupník ten nebyl helvet, ale se starým Zejdlem byl v daleké přízni. Mzdu neměl Pavel velkou, deset krejcarů týdně, ale byl rád, že místo vůbec dostal. Slavně mu ovšem nestrojili, přece však se měl na stravu líp než doma.

Pracoval pilně od časného rána do noci, tiše, často zamyšleně. Nezpíval, ani mnoho nehovořil.

První dni se mu stýskalo a (...)

(......)