Alois Jirásek

U NÁS I
ÚHOR
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLIX.

Za týden po svátcích, v pondělí odpoledne, přišla na Boušínskou faru starší už, hubená žena, v loktušce. Ukazujíc svou pravici silně zavázanou, vykládala panně Anince, jež byla v kuchyni sama (Justyna meškala na dvorku u drůbeže), že byla na Hořičkách, že má tak tuze bolnou ruku, že je z Padolí, Šimůnková, a že se tu stavuje, aby vyřídila Justynce pěkné pozdravení od Antonína učitelova a staré učitelky, že jí uložili, aby se tu stavila. A hned zas o ruce začala, co s ní zkusí, jaké bolesti.

Justyna, když přišla ze dvorku, užasla. Šimůnková! Hned vzpomněla na jejího muže, a jaké měl o něm Antonín důmnění. Ale ta žena sama začala pak za řeči na svého muže louznit, jaký je necita, že nerad dělá, ona aby všecko odřela, i teď, když nemůže na ruku. Pak o Hořičkách a zas o Padolí vykládala, o Lewitovi, že v Padolí neostane, najisto se proslýchá, že si už v Novém Městě najal krám, a do Padolí že přijde ňáký žid z Náchoda; Lewita že nelitují, každý že mu má za zlé, že je tak proti ní, jako proti sestře Justyně.

Šimůnková vzbudila soustrast panny Aninky, pořád také, dle domnění, nemocné a trpící, a Justynina nedůvěra začala se záhy rozplývat. Krejčová mluvila s takovým účastenstvím o jejím osudu, a jak všude litují, že není v Padolí, jak na ni vzpomínají. Když panna Aninka na chvilku vyšla z kuchyně, ptala se na faráře, kdy se vrátí, zvěděla prý v Slatině, že tam je, a hned šeptem Justyně hlásila, že jí má něco vyřídit, ale tady před kuchařkou že nemůže.

Víc Justyna nezaslechla, než bylo toho dost, aby zahořela dychtivostí. Je to jistě od Antonína. Proto když Šimůnková odcházela, vyprovodila ji až přede dveře a šla s ní dál, zapomínajíc, co jí farář, nežli odešel, připomenul, aby nikam nechodila. Šimůnková vykládala o Vincině, to již byly pod farou a šly kolem kostela a hřbitova, a když začala o Antonínovi, stály už pod hřbitovem u samého lesa, černajícího se svahem dolů k řece.

A naráz přestala Justyna Šimůnkovou poslouchat a zapomněla na ni v náhlém leknutí. Houština se nápadně hnula, něco se tam mihlo, větve zaharašily, rozklátily se, a mužský jakýs vyrazil. Starý žid, Pik! A výš, od lip, od hřbitova ozval se farářův hlas v ten okamžik:

„Justynko, pojďte domů!“

„Schnell! Schnell, sie will zuruck,“ křičel Pik do lesa.

Než dozněl jeho hlas, vyskočili tři mužští; Justynka je jenom zahlédla, už utíkajíc, a Šimůnkovou, jež ji chytala za sukni. Vytrhla se zrádné poslici a letěla nahoru jako honěná laň. Vášnivé hlasy, prudký, zlostný křik se ozýval těsně za ní. Smrtelný strach ji poháněl; sotva se země dotýkala. Všecka udýchaná, úzkostí bledá a chvějíc se, skočila k faráři Ondráškovi, jenž jí spěchal naproti, a jako tonoucí chytla se jeho ruky. Jak se pak do fary dostala, ani nevěděla. Sklesnuvši na židli ve farářově pokoji, ještě se třásla a nemohla ani slova vyrazit.

Panna Aninka div rukama nelomila; vzdychala, teskně oči obracela, farář domlouval Justyně, proč neposlouchala, hospodyni, proč ji nechávala. A hned zas (...)

(......)