Alois Jirásek

U NÁS I
ÚHOR
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII.

Mladý učitel neměl do školy daleko. Minul stavení v matčině sousedství, pak bednářovo a byl na rozcestí. Nalevo silnice vedla z městečka, napravo cesta s řadou starých lip do volného návrší ke kostelu. Kousek dál mezi těmi cestami, ale víc u silnice, stálo Krůčkovo zděné, bílé stavení, kde měl mladý Lewit svůj šenk.

Učitel se dal mimo, vpravo pod lípy vzhůru; ale již za kousek cesty zahnul zase vpravo, na užší cestu k faře, za kterou dál vpravo se probělávala dřevěná škola mezi ovocnými stromy. Kmeny starých lip i část bělavé cesty pod nimi začaly tonout a tratit se v hebkém šeru. Výše však napravo nad farou a jejím okolím, zvonicí a kostelem, bylo světleji pod jasným ještě nebem, stromy tak zacloněným. V posledním jeho světle určitě se ještě obrážela mansardová, šindelová střecha farského stavení; zátopa však psího vína, tlumící skoro zplna bělost dřevěných stěn, hodně již temněla. Jen v průčelí k západu obráceném jasněji prorážely skvrny rudého listí v hynoucí zeleni kolem lesknoucích se nevelkých oken. K farským dveřím, pod erbem pana patrona, vévody Kuronského, vedly schody z červeného pískovce.

Na jednom z nich stál Padolský farář, ve vysokých botách lesklých holení, stařec vysoké postavy, dlouhých bílých vlasů, na konci mírně kadeřavých. Na hlavě měl starou domácí čapku černé barvy, na sobě podvlíkač dost obnošený, pod ním vestu po krk zapjatou a dost blýsknavou. Stál se založenýma rukama a díval se cestou dolů.

Hejna vrabců, zapadlá do korun starých lip, čiřikala, hašteřila a vadila se, až jejich hlas daleko pronikal, jako křik chlapců honících se dole pod lipami. Kluci však naráz umlkli, jak šel kolem mladý principál. Ale hned zas začali, když je minul. Než on se ani neohlédl. Na faru, na pana kmotra měl zraky upřeny. Tušil najisto, že vyhlíží Doubena.

Mladý učitel věděl o všem, co se stalo na faře s volavými, a také o poselství Doubenově. A také mu na tom záleželo, s jakou se asi stará vojna vrátí. Sám sice nebyl žádný ptáčník, jako nebožtík otec nebo bratr Antonín v Praze, jenž, dokud byl doma, vždycky pomáhal na čihadle, ale kvůli panu kmotrovi mu na tom záleželo.

Byltě jemnostpán vždycky upřímným přítelem jejich rodiny. Když před čtyřiadvaceti lety se dostal na Padolskou faru, seřídil mu učitel Kalina, děd nynějšího, slavné uvítání, a nejvíce muzikou. Tenkráte byl farář Zeidler neobyčejně překvapen. Přijelť pozdě odpoledne, již v soumrak, bylo v listopadu, a nenadál se ničeho. Chtěl docela tiše a bez hluku vjeti do fary. A hle – když dorazil na městečko, rozhlaholily se zvony a pod lipami stálo lidu natlačeno, ač bylo pozdě a vál ostrý vítr. A když dojížděl tou živou ulicí k faře, v otevřeném kočáře v límcovém plášti a v beranici, zavířily slavné intrády, zazněly bubny, trouby, klarinety, a pak ještě zahráli, deset jich bylo a kantor v jich čele, ještě několik kusů na poctu nového faráře.

A druhé, co bylo po cestě za mrazivého větru velmi příjemno, že měl farář na nové faře všecko pohodlně připraveno, (...)

(......)