Franz Kafka

ZÁMEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Třináctá kapitola

SOTVA BYLI PRYČ, řekl K. pomocníkům: "Jděte ven!" Zmateni tímto nečekaným rozkazem poslechli, ale jak za nimi K. zamkl, chtěli zase zpátky, kňučeli venku a klepali na dveře. "Jste propuštěni!" zvolal K. "Nikdy vás už nepřijmu k sobě do služby." To si ovšem nechtěli dát líbit a jali se bubnovat a kopat do dveří. "Zpátky k tobě, pane!" volali, jako by on byl souší a oni tonuli v povodni. Ale K. neměl slitování, netrpělivě čekal, až nesnesitelný hluk donutí učitele zasáhnout. Stalo se to brzy. "Pusťte své zatracené pomocníky dovnitř!" křičel učitel. "Propustil jsem je!" křičel zase K.; učiteli se tak mimo jiné naznačovalo, jak to vypadá, je-li někdo dost silný, aby nejen dal výpověď, ale také ji uskutečnil. Učitel se teď pokoušel upokojit pomocníky po dobrém, mají prý v klidu počkat, nakonec je K. bude muset pustit dovnitř. Pak odešel. A snad by už bylo ticho, kdyby na ně zase K. nezačal pokřikovat, že teď jsou definitivně propuštěni a nemají nejmenší naději, že budou opět přijati. Nato začali znovu hlučet jako předtím. Opět přišel učitel, ale teď už s nimi nevyjednával, nýbrž vyhnal je z domu patrně onou obávanou rákoskou.

Za chvíli se objevili za okny tělocvičny, klepali na sklo a křičeli; ale slovům nebylo rozumět. Ani tam však nezůstali dlouho, nemohli v tom hlubokém sněhu poskakovat, jak si žádala jejich neklidná povaha. Hnali se proto k mřížovému plotu školní zahrady, vyskočili na kamennou podezdívku, odkud také, ovšem jen z dálky, lépe viděli do světnice; přidržujíce se mříží pobíhali sem a tam, potom se opět zastavili a úpěnlivě natahovali ke K. sepjaté ruce. Vyváděli tak dlouho neohlížejíce se na marnost své námahy; počínali si jako zaslepení, nepřestali snad ani, když K. stáhl záclonu, aby se na ně nemusel dívat.

V setmělé místnosti přistoupil K. k bradlům, aby se podíval po Frídě. Jak na ni pohlédl, vstala, urovnala si vlasy, otřela obličej a mlčky se chystala uvařit kávu. Ačkoli věděla o všem, oznámil jí K. výslovně, že pomocníky propustil. Přikývla pouze. K. seděl v jedné lavici a sledoval její unavené pohyby. Bývala vždycky svěží a rázná a to dodávalo jejímu nicotnému tělu krásy; test byla ta krása ta tam. Stačilo pár dní společného života s K. Práce ve výčepu nebyla lehká, ale patrně se pro ni přece jen víc hodila. Anebo bylo pravou příčinou, že tak zchátrala, odloučení od Klamma? Klammova blízkost ji učinila tak nepochopitelně svůdnou, touto svůdností strhla K. a teď v jeho náručí uvadala.

"Frído," řekl K. Okamžitě odložila mlýnek na kávu a přisedla k němu do lavice. "Zlobíš se na mne?" zeptala se. "Ne," řekl K. "Myslím, že nemůžeš jinak. Žila sis tak spokojeně v Panském hostinci. Měl jsem tě tam nechat." - "Ano," řekla Frída a smutně se dívala před sebe, "měls mě tam nechat. Nejsem hodna toho, abych s tebou žila. Kdyby ses ode mne osvobodil, dosáhl bys možná všeho, co si přeješ. Z ohledu na mne se podrobuješ tomu tyranu učiteli, bereš na sebe tohle ubohé místo, pracně se ucházíš o rozmluvu s (...)

(......)