Franz Kafka

ZÁMEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Čtrnáctá kapitola

KONEČNĚ - bylo už tma, pozdní odpoledne - uvolnil K. cestu na zahradě, sníh navršil a udusal po obou stranách cesty a byl s denní prací hotov. Stál u zahradních vrátek, daleko široko sám. Pomocníka zahnal už před několika hodinami, hnal ho před sebou pořádný kus cesty. Potom se pomocník schoval někde mezi zahrádkami a chatrčemi, nebyl k nalezení a také už od té chvíle nevylezl. Frída byla doma a buď už prala nebo pořád ještě koupala Gízinu kočku; byl to od Gízy projev velké důvěry, že tu práci Frídě svěřila, ovšemže nechutnou a nevhodnou práci, K. by jistě nedovolil, aby ji Frída vzala, nebýt toho, že po všelijakých zanedbaných povinnostech bylo teď radno využít každé příležitosti, jak si Gízu zavázat. Gíza s uspokojením přihlížela, jak K. snesl z půdy dětskou vaničku, jak ohřívají vodu a posléze jak opatrně dávají kočku do vany. Pak Gíza dokonce ponechala kočku zcela Frídě, neboť přišel Černý, K-ův známý z prvního večera, pozdravil K. se směsí ostychu, jehož důvod pocházel z onoho večera, a nezměrného opovržení, jaké náleží školníkovi, a odebral se s Gízou do druhé učebny. Tam byli oba doposud. Jak K. vyprávěli v hospodě U mostu, žil Černý, ačkoliv byl kastelánský syn, z lásky ke Gíze už dlouho ve vsi, díky svým stykům dosáhl toho, že jej obec jmenovala pomocným učitelem, vykonával však tento úřad hlavně tak, že nevynechal skoro jedinou Gízinu hodinu a seděl buď v lavici mezi dětmi, nebo raději na stupínku Gíze u nohou. Nikoho to nerušilo, děti si na to už dávno zvykly, snad tím spíše, že Černý neměl ani náklonnost, ani porozumění pro děti, sotva s nimi promluvil, pouze tělocvik převzal od Gízy a jinak se spokojil tím, že žil v Gízině blízkosti, ovzduší, teple. Jeho největším potěšením bylo sedět vedle Gízy a opravovat sešity. I dnes se tím zabývali, Černý přinesl velký stoh sešitů, učitel jim dával vždycky i své, a pokud bylo světlo, viděl je K., jak pracují u jednoho stolečku u okna, hlava vedle hlavy, nehnutě, teď tam bylo vidět jen dvě plápolající svíčky. Vážná, mlčenlivá láska je spojovala; tón udávala Gíza, jejíž těžkopádná bytost se sice někdy divoce rozpoutala a potom prolomila všechny hranice, avšak u druhého by jindy nikdy nic podobného nestrpěla; tak se musel podřídit i temperamentní Černý, musel chodit pomalu, mluvit pomalu, hodně mlčet; a bylo vidět, že za to vše je bohatě odměněn Gízinou prostou, tichou přítomností. Přitom ho Gíza snad ani nemilovala; aspoň její kulaté šedé oči, které nikdy vysloveně nemrkaly, spíš jako by otáčely panenkami, na podobné otázky nikdy neodpovídaly; bylo jen vidět, že Černého bez odporu snáší, avšak pocty, že je milována kastelánským synkem, si určitě nedovedla považovat a dál si klidně a nedotčeně nesla své plné bujné tělo, ať se po ní Černý díval nebo ne. Zato Černý jí přinášel krvavou oběť, zůstávaje ve vsi; otcovy posly, kteří pro něho už několikrát přišli, odbýval tak rozhořčeně, jako by již pouhá jimi přivolaná připomínka zámku a jeho synovských povinností byla (...)

(......)