Franz Kafka

ZÁMEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Šestnáctá kapitola

KDYŽ SE PAK dostal na silnici, uviděl, pokud to pošmourná noc dovolovala, kousek výš před Barnabášovým domem pomocníka, jak pořád ještě přechází sem a tam, občas se zastaví a snaží se posvítit si zataženým oknem do světnice. K. na něho zavolal; ani se patrně neulekl, nechal špehování a šel ke K. "Koho hledáš?" řekl K. a zkoušel o stehno pružnost březové metly. "Tebe," řekl pomocník přicházeje. "Kdopak jsi?" řekl K. najednou, neboť se zdálo, že to není pomocník. Zdálo se, že je starší, unavenější, vrásčitější, ale v obličeji plnější, i jeho krok byl úplně jiný než svižný, v kloubech jakoby elektrizovaný krok pomocníků, byl pomalý, trochu kulhavý, vznešeně churavý. "Ty mě nepoznáváš?" zeptal se muž. "Jeremiáš, tvůj starý pomocník." - "Tak," řekl K. a opět trochu povytáhl metlu, kterou už schovával za zády. "Vypadáš ale úplně jinak." - "To proto, že jsem sám," řekl Jeremiáš. "Když jsem sám, pak i radostné mládí je totam." - "Kdepak je Artur?" zeptal se K. "Artur?" zeptal se Jeremiáš. "Ten miláček? Utekl ze služby. Však jsi taky byl na nás trochu hrubý a tvrdý. Ta něžná duše to nesnesla. Vrátil se na zámek a podává na tebe stížnost." - "A ty?" zeptal se K. "Já mohl zůstat tady," řekl Jeremiáš, "Artur podává stížnost i za mne." - "Načpak si stěžujete?" zeptal se K. "Na to," řekl Jeremiáš, "že vůbec nerozumíš legraci. Copak jsme udělali? Trochu jsme žertovali, trochu jsme se zasmáli, trochu jsme škádlili tvou snoubenku. Ostatně všechno dle příkazu. Když nás k tobě Galater posílal -." - "Galater?" zeptal se K. "Ano, Galater," řekl Jeremiáš. "Zastupoval tehdy zrovna Klamma. Když nás k tobě posílal, řekl - přesně jsem si to zapamatoval, na to se přece odvoláváme -: _Jdete tam jako pomocníci zeměměřiče.' My řekli: _Ale my té práci vůbec nerozumíme.' On na to: _To není to nejdůležitější; když to bude nutné, zaučí vás. Nejdůležitější však je, abyste ho trochu obveselovali. Mám zprávy, že bere všechno příliš vážně. Teď přišel do vsi a hned z toho dělá bůhvíco a přitom ve skutečnosti to přece vůbec nic není. Tomu ho musíte naučit.'" - "Nu," řekl K., "měl Galater pravdu a splnili jste příkaz?" - "To nevím," řekl Jeremiáš. "V tak krátké době to asi ani nebylo možné. Vím jen, žes byl velmi hrubý, a na to si stěžujeme. Nechápu, že ty, který jsi taky jen zaměstnanec a ani ne zámecký zaměstnanec, nedovedeš pochopit, že taková služba je těžká práce a že je velmi nesprávné tak svévolně, skoro dětinsky ztěžovat dělníkovi práci, jak jsi to dělal ty. Ta bezohlednost, s níž jsi nás nechal mrznout u plotu, nebo jak jsi na matraci málem pěstí zabil Artura, člověka, jehož zlé slovo bolí několik dní, nebo jak jsi mě odpoledne honil sem tam ve sněhu, že jsem se pak hodinu z té štvanice vzpamatovával. Nejsem přece už mladík!" - "Milý Jeremiáši," řekl K., "v tom všem máš pravdu, jen bys to měl přednést Galaterovi. Poslal vás o své vůli, já si vás od něho nevyžádal. A poněvadž jsem o vás nežádal, mohl jsem vás také poslat zpátky a byl bych to (...)

(......)