Franz Kafka

ZÁMEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Sedmnáctá kapitola

PŘED TEMNÝM Panským hostincem stála skupinka mužů, dva nebo tři měli svítilny, takže některé tváře se daly rozpoznat. K. uviděl jen jednoho známého, povozníka Gerstäckera. Gerstäcker ho přivítal otázkou: "Ty jsi pořád ještě ve vsi?" - "Ano," řekl K., "přišel jsem natrvalo." - "Mně po tom nic není," řekl Gerstäcker, prudce se rozkašlal a obrátil se k ostatním.

Ukázalo se, že všichni čekají na Erlangera. Erlanger už dorazil, avšak dřív než přijme strany, jedná ještě s Momusem. Všechen hovor se točil kolem toho, že se nesmí čekat v domě, nýbrž že se musí stát tady venku ve sněhu. Nebyla sice žádná zvláštní zima; přesto bylo bezohledné nechat strany, aby čekaly třeba celé hodiny v noci před domem. Nebyl tím ovšem vinen Erlanger, ten byl naopak velice účinlivý, sotva o tom věděl, a určitě by se byl velmi zlobil, kdyby se mu to doneslo. Byla tím vinna hostinská, která ve své chorobné snaze po vybraných způsobech nechtěla strpět, aby chodilo do Panského hostince mnoho stran najednou. "Když už to musí být a oni musí chodit," říkávala, "pak proboha jenom jeden po druhém." A vymohla si, že strany, které nejdřív čekávaly jednoduše na chodbě, později na schodech, potom v průjezdu, nakonec ve výčepu, byly posléze vystrčeny na ulici. A ani to jí ještě nestačilo. Nesnášela, aby byla ve vlastním domě neustále "obléhána", jak říkala. Nechápala, k čemu je vůbec ten styk se stranami. "Aby se vepředu umazaly schody," řekl jí jednou jeden úředník na její otázku, patrně rozzloben; jí to však připadalo velmi výstižné a s oblibou ten výrok opakovala. Usilovala o to, a to se i shodovalo s přáním stran, aby se naproti Panskému hostinci zřídilo staveni, kde by mohly strany čekat. Nejraději by byla, kdyby se i pohovory se stranami a výslechy konaly mimo Panský hostinec, ale tomu se vzepřeli úředníci, a když se úředníci něčemu vážně vzepřou, hostinská ovšem neprorazí, ačkoli ve vedlejších věcech dík své neúnavné a přitom žensky jemné horlivosti vyvíjela jakousi malou tyranii. Pohovory a výslechy bude však hostinská podle všeho i nadále muset trpět v Panském hostinci, neboť páni ze zámku odmítli opouštět ve vsi kvůli úředním záležitostem Panský hostinec. Neustále spěchají, jen proti své vůli bývají ve vsi, nemají nejmenší chuť protahovat svůj pobyt zde nad nezbytnou nutnost a nelze proto od nich žádat, aby jen z ohledu na domácí klid v Panském hostinci co chvíli putovali se spisy přes ulici do jiného domu a ztráceli tak čas. Vždyť úředníci nejraději vyřizují úřední záležitosti ve výčepu nebo u sebe v pokoji, pokud možno při jídle nebo v posteli před usnutím, nebo ráno, když jsou příliš unaveni, aby vstali, a chtějí se ještě trochu protáhnout v posteli. Naproti tomu se zdálo, že otázka zřízení čekárenské budovy se blíží příznivému vyřešení, ovšem hostinská byla citelně vytrestána tím - lidé se tomu trochu smáli -, že právě záležitost čekárny vyžaduje spoustu pohovorů a chodby domu se netrhnou lidmi.

O všech těch věcech se čekající (...)

(......)