Ivan Klíma

LOĎ JMÉNEM NADĚJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11

„Tak tady jste,“ zavolal pan Tomas, když je spatřil ve dveřích. Všichni vzhlédli a stárnoucí slečna vykřikla zoufale: „Důstojnosti, důstojnosti!“

Magda, trochu pobledlejší a také méně upravená, než byl zvyklý ji vídat, řekla: „Dobrý den, ctihodnosti!“

Došel ke stolu a shledal, že na rozdíl od včerejší hostiny je k jídlu přichystán jen košíček sucharů a dvě karafy s vodou; černý mladík se zřejmě dosud nedostavil.

Stárnoucí slečna se pohoršovala. „Odmítli přinést čaj. Řekla jsem jim, přece si ho zaplatím, ale ani mi neodpověděli. Požádala jsem je,“ pokračovala stále víc vzrušena, „že musím telegrafovat na pevninu. Ale zase mi neodpověděli!“

„Tak co, otče,“ usiloval se připomenout tlustý obchodník. „Vyspal jste se? Budeme vás asi potřebovat čiperného. Čeho jste se domák včera večer? Já spal celou noc s touhle ženuškou,“ a vytáhl zpod kabátu dlouhý nůž na krájení dortu, uzmul jej zřejmě předešlého večera při jídle.

Jakub se obrátil k Magdě. Měl by jí nějak naznačit, že konečně pochopil její city. Mladý architekt se však postavil mezi ně: „Tak co, pane faráři?“ otázal se. „Nejde o to, že jsme všichni něco zmeškali, ale co jste zařídil ohledně našeho kolegy?“

Obrátil se k ostatním: „Já,“ řekl pak, „Jsem nikoho nevolil za svého mluvčího. Ani jinde, ani tady. Ale jestli ten, kdo se snad cítí k tomu pověřený, nic nepodnikne, jdu sám za kapitánem!“ Jakub rozčileně polkl. Co má podniknout? Sešikovat jejich houf a vést ho do boje s posádkou? Ozbrojit je židlemi a jídelními noži?

Ale neučiní-li ihned něco, uvědomil si, všichni se mohou postavit proti němu, vyberou ze svého středu někoho jiného, aby je vedl. Nechápali, že jediné, co mělo smysl, bylo dále jednat s důstojníkem, získávat jeho důvěru a pak se opatrně pokoušet uhodnout záměry toho, kdo skutečně řídí loď.

Vtom se ozval tlustý obchodník. „Za kapitánem? Kdo je ten váš kapitán? Já vám povím, co jsem si zkombinoval. Tohle je vzbouřená loď! Kapitána můžete hledat, jestli už nehnije mezi korálama, leda někde v řetězech.“ Obchodník umlkl, neboť vstoupil důstojník a pod obrazem vousatého starce ustrnul s rukou těsně přitisknutou na prsou, jen nepatrně spustil bradu.

„Den je jasný,“ oznámil důstojník. „Plavba pokračuje přesně podle plánu. Doufám, že všechny dámy strávily klidnou noc.“ Vytáhl z pouzdra své brejličky, rozhlédl se po místnosti a čekal.

Tento okamžik ticha je určen pro mne, pochopil Jakub. Budu-li mlčet, vyskočí nejprve mladý architekt a potom nejspíše tlustý obchodník, a snad i pan Tomas položí svoje otázky a já neobstojím hned při prvním střetnutí. Ale promluvím-li předčasně a vznesu-li nevhodnou otázku, poruším tím dobrý vztah s důstojníkem, tak potřebný vztah, jehož základy jsem položil včerejšího večera. A v tom okamžiku pocítil nevraživost vůči všem těm, kteří ho vybrali jako svého mluvčího a teď tu dřepěli a civěli na něj plni očekávání a tlačili ho, kam netoužil vstoupit, a nutili ho klást otázky, jež netoužil vyslovovat, a zcela jistě nechápali (...)

(......)