Ivan Klíma

LOĎ JMÉNEM NADĚJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12

Vzduch byl mrazivý a nebe tak jasné, jak je snad ještě nikdy neviděl. Kdy vlastně měl čas zevlovat na nebe? Jeho dny ubíhaly bez nebes, byly zakryty stropy a stěnami. Ale tady bylo nebe sklenuté a ničím nenarušené, zdálo se, že se vlévá do moře, jako by bylo složeno ze stejné, jen o něco průzračnější hmoty. Opřel se o zábradlí a hleděl do klidné hladiny, sledoval zpěněnou brázdu, která se táhla za lodí, a prochvívala jím lehká závrať, jakou cítil vždy při pohledu na hlubinu.

Od zádi se nesl křik dětí, spatřil je po několika krocích; na prknech paluby byly nakresleny bílé čtverce a děti společně s Marií, která se zřejmě od nich právě naučila té hře, vystřelovaly do čtverců dřevěné puky. Couvl opět a prošel průchodem pod první palubou až na druhý bok lodi. Schoulil se do vypůjčeného pláště a tady, stranou od ostatních, pod bachratým tělem záchranného člunu, usedl do lehátka.

První budou posledními a poslední prvními, vytanulo mu, dokonce si vzpomněl, že ta slova zná z životopisu, z dávno přečteného a téměř zapomenutého životopisu, z něhož mu utkvělo jenom to, že Ježíš Nazaretský, nazvaný později Kristus, se vynořil až ve věku zralosti, a tato věta, i když neuvědoměle a vlastně protismyslně vzhledem k Ježíšovu strašnému konci, se stala součástí jeho víry, víry v dobrý konec všech věcí, a tedy i vlastního osudu. Znamená to, že chvíle, kdy on poslední bude učiněn prvním, nastala právě zde, na tak nečekaném místě, vzdáleném od jeho vlasti, od jeho haly. Ale co se stane, až loď dosáhne svého cíle, až přistanou v jakémsi přístavu (neboť jistě i na své poslední plavbě loď směřuje do přístavu) a oni – snad po zaplacení nějakého výkupného – opustí loď?

Jeho postavení se rozplyne ve chvíli, kdy se rozejdou všichni cestující. Vše záleží na tom, jak obstojí v situacích, které bezpochyby ještě nadejdou. Ale jaká byla jejich situace?

Byli skutečně unášeni, anebo jen vstoupili na falešnou loď? Jestliže je unesli, jaké byly příčiny únosu? V jejich středu se přece mohli skrývat nejen společníci únosců, ale i opravdový zločinec, jehož se nebylo možno zmocnit jinak než právě únosem. Snažil se představit si kohokoliv z těch lidí jako zločince. Vytanula mu postava tlustého obchodníka, i ten podivný chlapík v kožichu, tvář mladíka, který se jen pohrdavě usmíval po Jakubově volbě, černý mladík, dudák s dýkou okázale vystavenou na odiv ostatním, všichni z nich mohli být nejen zrádci, ale i zločinci; měl by vlastně chápat důstojníkovy obavy. Neváhal-li se zločinec ozbrojit, jistě by ani neváhal své zbraně použít. Ale kdo z nich a jak ho já odhalím? Podle jakých znaků? Napadlo ho, že pokud skutečnou příčinou jejich plavby je polapit zločince, pak důstojník musí znát jeho jméno. Proč mu je tedy nesdělil? Je také možné, že důstojník prohlédl jeho převlek, a musí jej tedy považovat za dosud neodhaleného společníka zločince, jehož se chystá usvědčit, a pak úkol, který mu uložil, má být jen záminkou k jeho polapení. Zločincem mohl být ovšem i sám (...)

(......)