Ivan Klíma

LOĎ JMÉNEM NADĚJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15

U vchodu na palubu hrozivě čněly postavy obrovitých námořníků, v rukou svíraly mohutné kotouče lan.

Nechybělo mnoho času do setmění, nebe sice zůstávalo ještě stále bezmračné, ale od přídi lodi vál ostrý a mrazivý vítr.

Jakub zaváhal. Z tohoto místa, které bylo skutečným středem plavidla, se dalo vstoupit na levý i pravý bok lodi. Měl odvést svůj hlouček na záď či na příď, nebo shromáždit zde? Na schůdcích velitelské paluby, která tvořila zároveň stříšku nad místem, kde se teď většina cestujících snažila ukrýt před větrem, se objevil důstojník.

Vzhlédl k němu, důstojník napřáhl ruku před sebe, a on tedy vyzval ostatní, aby šli tam.

Ocitli se teď všichni na pravém boku lodi, mezi místem, kterým prvně vstoupili na loď, a velkým bílým záchranným člunem, ošleháváni mrazivým větrem, natlačeni k sobě, vzhlíželi vzhůru, kde na nejvyšším ze tří schůdků stál důstojník.

Jakub ohlásil: „Shromáždili jsme se všichni, jak jste si přál!“ A cítil rozechvění, jaké nejspíš cítí obžalovaný, když on i soud povstanou, aby mohl zaznít rozsudek. Marie křečovitě sevřela jeho paži, žena tlustého obchodníka se snažila skrýt nejmenší ze svých děvčátek pod pláštěm.

„Přicházím právě od kapitána lodi.“ Důstojníkův hlas překřikoval hučení větru. „Lituje, že ani v této chvíli se nemůže osobně dostavit a sdělit vám své rozhodnutí. Pan kapitán mě však jako nejstaršího důstojníka na lodi požádal, abych tak učinil za něj. Plavba Naděje se končí dnes hodinu před půlnocí. Loď bude potopena na širém moři.“

V tom okamžiku, snad si toho ostatní ani nevšimli, neboť jejich pohledy se upíraly jakoby fascinovány vzhůru, se oba námořníci pohnuli a počali odvíjet svá lana a oddělovat jimi prostor, na němž se všichni shromáždili, od ostatního prostoru lodi. Bylo to ovšem – aspoň prozatím – jenom symbolické oddělení, protože ohrada z lana se dala snadno přeskočit anebo podlézt.

„Patnáct minut před dvacátou třetí hodinou,“ pokračoval důstojník, „opustí posádka loď na (...)

(......)