Ivan Klíma

LOĎ JMÉNEM NADĚJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

16

Prostor na odkryté palubě, který jim byl nyní vykázán, vymezovala ze tří stran napjatá lana, zbývající stranu tvořil krátký pruh zábradlí na pravém boku lodi. Všechny vchody i východy zůstaly vně lana a nebylo tu jediného úkrytu, jediného předmětu, který by je před kýmkoli a čímkoli ochránil – kromě dřevěné lavice a dvou dosud složených lehátek.

Tlustý obchodník se pohnul, došel svým poněkud těžkopádným krokem k lanu, zaváhal, potom se shýbl, aby lano podlezl, upíraje přitom oči vzhůru k oběma námořníkům.

Ruka jednoho z nich střelhbitě dohmátla do pouzdra. Tlouštík ustrnul.

Pistole byla namířena. Mužík pod lanem v podivné přičaplé pozici zvolna zvedal ruce. Jeho žena se k němu rozběhla.

„Tušila jsem to. Nebylo nám souzeno setkat se!“ poznal Jakub hlas stárnoucí slečny.

Shlukli se teď kolem něho všichni, ale on byl v této chvíli ještě bezradnější, než když se ocitl za kazatelským pultem. Tam aspoň tušil, co je jeho jedinou možností, a tuto možnost využil, pronikl, jak věřil, k uzavřené duši důstojníkově a získal si aspoň nepatrný díl jeho vděčnosti. Jediný únik z tohoto obklíčení, napadlo ho, vede tudy, skrze důstojníkovu přízeň – ale bude to cesta pro všechny? A znovu pocítil nechuť k lidem kolem sebe, táhli ho k sobě, chtěli ho zaplétat do svých osudů, strhnout ho do svého ještě beznadějnějšího postavení, než bylo to jeho.

Byl obklopen nesmírnou hlubinou, chladnou a rozvírající se propastí – ještě nikdy nestanul v takové blízkosti nad ní. Co když do ní budou uvrženi, co když ani on nebude vyňat?

Bože můj, pomyslel si, přece nemohou, to neudělají!

Pan Tomas řekl klidným a mírným hlasem: „Nemyslím, že by chtěli ničit tak krásnou loď. To všechno je od počátku jen chytře vymyšlená historka.“

„Historka k čemu?“ zeptal se tlustý obchodník.

„Historka k vydírání,“ odpověděl pan Tomas.

„A co tedy navrhujete?“

„Podle mého názoru nám nezbývá,“ řekl pan Tomas, „než zjistit výši požadovaného výkupného. A potom je složit.“

„Vy… vy, co si myslíte?“ vykřikl tlustý mužík. „To jim mám cpát svoje peníze? Oni si rozmyslí, než by na nás vztáhli ruku!“

„Nemusí toho moc dělat,“ řekl pan Tomas. „Plujeme stále na sever. Už dnešní noci, obávám se, bude mrazivo. Bez jídla a bez dostatečného oděvu…, co chcete podniknout?“

Z hlubin lodi se vynořil důstojník ve své šedivě modré uniformě a lesknoucích se holínkách. Jeho holá tvář zůstávala bezvýrazná. Zastavil se několik kroků před nimi, oddělen napjatým lanem.

„Pane důstojníku,“ vykřikl tlouštík, „rozkažte těm nahoře, ať nás přestanou ohrožovat!“

Zdálo se, že důstojník ho neslyší, neboť řekl: „Vracím se právě od pana kapitána. Můžete být klidni. Kapitán potvrdil svůj rozkaz. Posádka opustí loď patnáct (...)

(......)