Ivan Klíma

LOĎ JMÉNEM NADĚJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6

„Je to slušná loď,“ řekl pan Tomas, když vyšli z jídelny, „ale chladná, nezdá se vám? Lidé podceňují chlad,“ pokračoval, „zdá se jim, že svět je zaplněn nebezpečnějšími elementy, nežli představuje nepřítomnost tepla. Ale já tvrdím, důstojnosti, že celá civilizace vznikla vlastně jako obrana proti zimě. Na počátku byl oheň, prapříčina všeho. Oheň, krb a dům. A není náhoda, že Eden se rozkládal v končinách, kde se lidé mohli pohybovat nazí.“ Pan Benjamin Tomas zabafal z dýmky a zeptal se Jakuba, není-li vázán k Svatému Janu nějakými rodinnými svazky, neboť pak by byli vlastně rodáky, on přijíždí totiž právě proto, aby spatřil rodnou obec, ne sice svoji, ale svého otce, rodný dům předků. Vytáhl z náprsní tašky barevnou fotografii starého domu z bílého kamene a se šedivou střechou, s otevřeným přístavkem kovárny, se starodávným dmýchadlem a planoucím ohněm pod troubou dýmníků, a na další fotografii se rozkládal podivný hřbitov bez křížů, jen ploché kameny pod větvemi jalovců a tújí. Otec si velice přál ležet zde, vykládal. Po boku své matky a svého otce, odkud je tak blízko, téměř na dohled k rodnému domu, ale zůstal za oceánem. I tak pan Tomas věřil, že pro lidské duše není moře překážkou. Věčná blaženost nezná prostoru ani dálek a otec býval dobrý křesťan, v posledních letech svého života byl kurátorem sboru. Zdálo se, že teď se řeč stočí na předpokládaný Jakubův sbor, ale naštěstí vstoupili do karetního salonku.

Kolem stěn, potažených vínově červenou tapetou, mezi karetními stolky, na zemi, na stěnách i na mramorových pultících tikalo v nerozlišitelné směsici nejméně padesát hodinových strojů. Chronometry, chronografy, hodiny přesýpací, sluneční, vodní, mechanické i kyvadlové, také přístroje, které sloužily k navigaci lodí: několik starých sextantů a zcela moderní pasážník a ještě další stroje, kdyby je Jakub neviděl právě zde, asi by nikdy neuhodl jejich skutečný účel. Chyběly jim nejen rafičky, ale i ciferníky – spleť ozubených kol a okének, v nichž naskakovaly v pravidelném sledu sloupce čísel, připomínaly spíš prastarý model počítače anebo poslední výstřelek sochařské tvorby; a uprostřed místnosti na podstavci z bílého mramoru spočívaly zřejmě nejcennější kusy sbírky: hodiny, anebo spíše malý orloj v podobě zlacené brigantiny. Z jejích boků čnělo dvanáct dělových hlavní a na dvou palubách neméně než třicet pohyblivých figurek znázorňovalo královskou rodinu s průvodem i s námořníky, ti v pravidelných časových úsecích vytahovali a spouštěli plachty na obou stěžních, vyhlíželi z koše pevninu a vypalovali z děl stále se opakující salvy, na boku lodi se skvěl vytepán ozdobným písmem nápis Esperanza; vedle zlaté brigantiny pod skleněným poklopem po mírně nakloněné ocelové desce v úzké drážce, která v podobě tří spolu spojených M byla vyryta do desky, běhala zlatá kulička. Když dosáhla patky krajního M, dotkla se zřejmě skrytého pera či páčky a deska, poslušná neviditelného mechanismu, změnila svůj sklon a tím posunula nejen (...)

(......)