Karel Klostermann

DOMEK V POLEDNÍ ULICI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III.

Pan professor koupil ten dům.

Večer po vykonané prohlídce domu, seděl pan professor Koudelka se svou chotí za stolem. Rozumí se, že se hovořilo o koupi domku v Polední ulici a že milostpaní, která ho dosud nebyla viděla, se přeptávala velmi podrobně po jeho zevnějšku, po pokojích, půdě, sklepu, zahrádce, a že chtěla zvědět, není-li tam vlhko, je-li zdivo v dobrém stavu a podobně více.

Odpovědi páně protessorovy zněly poněkud nejistě, často vyhýbavě; pohřešovala v nich najmě dřívější jeho nadšení.

»Ty přede mnou něco tajíš,« pravila. »Podobá se, žes byl sklamán.«

»Prosím tě… jaké pak sklamání? Žádné sklamání, má zlatá! Za tři tisíce nekoupíš palác, toť na bíledni. Znečištěný je, zanedbaný, to je pravda. Ale tomu lze odpomoci – až ho uvidíš v novám oděvu, srdce se ti zasměje.«

»Podívám se zítra sama, na tebe nelze spolehnout; s tebou si každý zahraje.«

»Prosím tě, nemluv! Kdo pak si smí se mnou zahrát? Což nemám očí? Což jsem dnešní? Co vidím, vidím – a čemu nerozumím, o tom se poradím. Jako by nebylo na světě lidí, kteří rozumějí stavbě! Zítra si dojdu k příteli Petrovskému, staviteli, a ten mi poví pravdu.«

»Myslila bych, žes to mohl učiniti dříve, než jsme se pustili do vyjednávání s Hadrabou. Ty všecko lámeš přes koleno. Uvaž jen: nyní jsme se už tou měrou vmyslili do té koupi a do plynoucí z ní nezávislosti, že nám připadne ztěžka, vzdáti se těchto myšlének. Nad to jsme vyjednali s Hadrabou, že se prozatím budeme stěhovat k němu, do té ošklivé, vlhké, temné díry. Rci jen, co pak budeme dělat, řekne-li nám stavitel, že ten dům je vlastně hromadou hlíny, že je v něm houba, nebo že úprava jeho bude státi více peněz, než jsme s to sehnati? – Nekoupíme ho! řekneš –? čtu ti to na tváři!… Tys přeci, odpusť mi, velice lehkomyslný člověk!…«

»Ale, má drahá ženuško, vždyť stavitel se ještě neprohlásil! Na takové tragické pojímání věci je času dost, na mou věru…«

»Ne, ne! nikoli, není dost času, můj drahý! Představ si jen, v jakých nesnázích a trampotách uvízneme, budeme-li nuceni, odstoupiti od koupi! Bude nám buď bydliti i nadál v oné strašlivé díře u Hadrabů, nebo ho budeme musit odškodnit – v pěkně děkuju!«

»Zdá se mi, má drahá, že, ježto mluvíš nyní o všech těchto možnostech, jsi mohla na ně připadnouti také dříve a připomenouti mne na ně.«

»Tys nesnesitelný člověk a chytáš mě za slovo!«

Oči paní professorové se naplnily slzami. Byla té chvíle velmi nešťastna a promluvila cosi o neblahé hvězdě, jež ji stihá od jejího narození. Manžel domlouval jí sladce, nic naplat! Nemohla si pomoci, musila mu to už říci, aby se nemohl vymlouvat, že mlčela. Švec byl člověk, z něhož vyzíraly všecky mrzkosti; čpěl alkoholem, lhal a měl namířeno na kapsu jejího manžela. Půjde se podívat zítra sama na domek. Polední ulice je nejhorší v celém městě. Bože svatý, co tam uvidí! Šla tudy jen jednou ve svém životě, ale nezapomene toho hrozného dojmu, jejž ona ulice na ni učinila. Ale jí nikdo nenamaluje straku na vrbě; ona v (...)

(......)