Karel Klostermann

DOMEK V POLEDNÍ ULICI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.

Události kvartální.

Zima položila těžkou svoji ruku na dobré město P., zima, matka psoty a metla chudých. Nebyl tentokrát bílý její plášť, ba šedý a vlhkem nabobtaný. Slizké bláto všude, i po chodnících, jež po dlouhé týdny neusýchaly; světla málo, tím více kouře a čadu, jimž vládnoucí vlhký vítr nedával vystupovati do výše, k zemi je tlače i s dštícími sazemi, jež chrlily četné tovární komíny.

Za takové nevlídné pohody stěhoval se pan professor Koudelka do svého prozatímně najatého bytu v Luční ulici k ševci Hadrabovi, kde měl vyčkati čtvrtletí a něco déle, než by dosavadní nájemníci domku v Polední ulici vyklidili tamní své byty, a než tyto by se upravily.

Nebylo věru lehko dostati se do dvou špinavých přízemních děr, jež zaujímal do oné chvíle kamnář Mokráček a jeho rodina, jeho kamnářské náčiní a ložiskům guana se podobající zbytky hlíny. Tento pán kladl tuhý trpný odpor všelikým námahám svého zoufajícího domácího pána, jenž se snažil seč byl, aby ho přiměl k vyklizení bytu, ba v poslední chvíli mu nabízel i doplacení dlužného nájmu, ponechá-li ho dále ve svém domě.

Švec přijal tyto peníze, a pak ho dal vyhostit s pomocí úřadu, začež se mu dostalo formálního prokletí do všech horoucích pekel z kolozubých úst paní Mokráčkové. Ještě večer stála na ulici vedle nakupeného tam nábytku, brebentíc a soptíc, ruce k nebi vztahujíc a občas volajíc:

»Pojdi za živa, krkavče!«

Pan Mokráček se šel zatím usušit a ohřát do nedaleké kořalny, kde vykládal scházejícím se tam denním hostům znova a znova hanebný uskok Hadrabův, rozpaluje jich mysl, dovolávaje se jich citu pro spravedlivost i působě na jich mravní přesvědčení.

Děti Mokráčkových byly zatím dopraveny k různým příbuzným, a když se smrákalo, odvezen byl i nábytek z ulice, a Mokráčková opustila stanoviště, z něhož vysílala svoje kletby.

I stalo se, když noc pokročila, že těžký kámen buch! bác! zařinčel do okna příbytku Hadrabova, kde nastalo veliké zděšení. Nežli švec vyrazil z domu, ozbrojiv pravici ostrým knejpem, rozběhlo se na vše strany jakés shromáždění, seskupivší se na ulici, a jemu se neudalo spatřit leda jednu kymácející se nočním temnem postavu, ana zabočovala právě za roh ulice, vydávajíc ze sebe pekelný chechtot. Vida, že by se marně honil za utíkajícím, vrátil se Hadraba do svého příbytku, nemaje nejmenší pochybnosti v příčině strůjce tohoto násilného činu a přísahaje mu odvetu.

Ne dosť toho, co se mu stalo.

Dva dni po vyražení jeho okna, když si ráno přivstal na výrobu trepek pro sousedku, zarazil jej hluk a smích dorážející k němu z ulice a neustále rostoucí, a když sešel dolů, aby se podíval, co se stalo, shledal, že dům jeho ozdoben byl po celé délce průčelí, ve výši, kam člověku dosáhnouti lze, tajemnými hieroglyfy provedenými štětcem namočeným do roztoku sazí.

Rozzuřil se tím více, vida, že obecenstvo místo aby dávalo výrazu svému mravnému jitření nad takovou hanebností, hlasitě se smálo.

Celý den trval tento shon před jeho domem, než (...)

(......)