Karel Klostermann

SKLÁŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIV.

Třicet let minulo. O panu Haslingerovi, který kdysi býval majitelem závodů Janovského a Antonovského, mluvili v Kroužilově už jen starší lidé, a ti leccos hovořili, že starý Klimeš, bývalý řiditel, nějakém divným způsobem připravil Haslingera o celé jmění. Mladší pokolení těch řečí málo dbalo; kořilo se panu Benjaminu Klimšovi, nynějšímu majiteli a nejbohatšímu člověku v těchto končinách. Pan Benjamin Klimeš už provdal čtyři dcery; každá prý dostala sto tisíc zlatých na hotovosti; ještě má tři menší, které dostanou věnem rovněž tolik. Potom jsou zde dva synové, z nichž starší Romuald dostane závody. Benjamin Klimeš byl přísnější než jeho nebožtík otec. Mělť devět dětí, o všechny musilo býti dobře postaráno; to vyžadovalo energického ducha. Až nastoupí mladý pan Romuald, přísná soustava vezme za své. Pan Romuald je kavalír; kdyby mohl, jak by chtěl, kdyby tatínek ho nedržel na uzdě, Kroužilov a celé pohraniční pohoří by žaslo, jaký život by zavládl na Janově.

„Bylo to strašné,“ kdysi vypravoval starší měšťan Kroužilovský, „mně to všecko povídal fukač, jenž tehda při tom byl: Haslinger, odcházeje z Janova, všecky proklel…“

„Nevídáno!“ prohodil někdo z mladších; „Haslinger neuměl hospodařit…“

„Haslinger byl učiněná skromnost…“

„Ale přece byl by se udržel. Však já také slyšel, že je tam chtěl všechny povraždit… Co záleží na takové kletbě, že o ní vypravujete, jako byste sám se jí bál?“

„Taková kletba často čeká dlouho, a hříchy otců se mstí až ve čtvrtém koleně…“

* * * * *

V B. věděli o Haslingrovi ještě méně než v Kroužilově. Tam bylo jich již málo, kdož věděli, že paní doktorová Jarošovská byla jeho a paní Charlotty dcera.

Tento doktor Jarošovský žil klidně svému povolání, vydělal, čeho na živobytí měl potřebí, ale nemohl nic uložiti stranou: mělť deset dětí. I těch několik tisíc, jež manželka mu přinesla věnem, pohltila rodina.

Kteréhosi dne doktor Jarošovský byl návštěvou u okresního sudího, jemuž stonalo dítě. Odcházejícího doprovázel sudí až na schody a tázal se ho:

„Myslíte, pane doktore, že nemoc není nebezpečna? Včera se podobalo, že chudinka nám umře. Lekli jsme se, když nám řekli, že jste odjel až na Sosnovku…“

„Buďte bez starosti; za málo dní zase bude běhat. Tam je to horší, na Sosnovce. Paní před lety zemřela souchotěmi, čtyři dítky sešly týmž způsobem, a nyní stůně poslední syn. Je žal na to patřit; starý pán mě vzal stranou a sliboval mi tisíce, zachráním-li mu tohoto, posledního jeho potomka. Bylo mi ho líto. Co jsou mu platny jeho peníze? Až zavře oči, všecko připadne lidem cizím, vzdáleným příbuzným, již dosud o něho se nestarali.“

„Majitel Sosnovských hutí,“ pravil pan sudí, přebíraje se ve své paměti, „toť týž, jenž před dávnými roky dědil tyto závody po jistém Jahodovi?“

„Týž,“ vece doktor.

Sudí za chvilku společně s doktorem opustil dům.

„Tohle jsem vám chtěl ještě říci,“ pravil. „Včera nám zase něco přišlo od vrchního soudu v příčině pěti tisíc zlatých, jež nebožka vaše (...)

(......)