Karel Klostermann

SKLÁŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII.

Minuly zase dva roky; panu Antonínovi nepřinesly klidu.

Letní večer; jas slunečný poléval lesy kol Janova.

Pan Haslinger stál u vrat zámečku. Oči jeho zalétaly do dálky, ale nevzplanuly radostně pohledem na letní slávu, ba sršely hněvem.

Věděl už všecko, poznal podlou komedii, kterou s ním provedl jeho přítel, nynější pán a vladař někdejších jeho závodů. Prvním rokem, dokud mladý pán ještě se nevyznal v obchodě, oba jednali s ním laskavě.

Ale mladý pan Klimeš byl vtipný. Jedva rok uplynul, a již vidělo se jim shoditi škrabošku. Ačkoli slovy dosud při tom trvali, že závody patří knížeti, přece si vedli tak, že pravý stav věci mu nemohl zůstati tajný. Nesmírný hněv zmocnil se ho, když nabyl jistoty; nejraději by byl na místě odešel, však zůstal, přemáhaje se.

Toho zadostučinění si přece neodepřel, že vynadal řiditeli ohavných zlosynů.

Ten klidně vyslechl vše, nepokládaje ani za nutno, aby se omluvil.

Pan Antonín vrátil se do Janova, maje v srdci peklo.

Touž dobou došlo mu k sluchu, že jeho manželka koupila stateček a že na něm žije s dcerou a s nějakým člověkem, který jí ho spravoval. Ten člověk prý si vede, jakoby byl jejím manželem…

Pan Antonín napsal jí list, v němž jí vyhrožoval, že ji bude žalovati pro cizoložství. Paní Charlotta neodpověděla.

Tu on klnul všemu a všem, kdož ho svedli se ženou dříve tak vroucně milovanou, a teprve ve druhé řadě vzpomínal záští svou na pravého strůjce svého neštěstí i na jeho syna, s nímž i nadále bylo mu jednati.

Ti zatím oba činili mu dále všeliké příkoří, uráželi ho, snižovali. Odkládal odvetu na chvíli, kde bude prost závazků. Mimo to zášť, již choval k manželce, ovládala jej tou měrou, že ledacos neviděl, co jinak by ho bylo strhlo k nejosudnějším nerozvážnostem.

A ještě něco jiného přišlo mu na pomoc. V domě Janovském byla stará hospodyně, která vařila pro něho a pro mladého pána, a kromě této uvedl tam řiditel mladou vdovu po vrátném Kroužilovském. Byla to žena pěkného zevnějšku, veselého ducha a — jak všichni tvrdili — dobrého srdce. Zastávala úřad klíčnice a měla pod svou ochranou prádlo a čištění pokojů. Záhy počala jeviti sympatie s nešťastným bývalým majitelem hutí, a tento, nemaje nikoho na širém světě, rovněž k ní přilnul; učinil ji svou důvěrnicí a ulehčoval svému srdci. Poměr, jenž mezi nimi vznikl, pomáhal mu plašiti hněv nad nevěrou manželčinou, což úplně se shodovalo s plány jeho protivníků. Avšak když zpozorovali, že klíčnice začínala jímati pana Antonína tou měrou, že k vůli ní jejich ústrky trpělivěji snášel, nebylo jim to vhod, i umínili si, že zadají mu novou ránu.

Tak stály věci onoho letního odpoledne, jímž jsme počali tuto kapitolu. Pan Haslinger stál u vrat zámeckých.

„Pozejtří uběhne druhý rok!“ zaskuhral. „Pak hospodařte si tu, jak budete chtít.“

Přibelhala se stará hospodyně.

„Dobrý večer, pane mistře,“ pozdravila a obrátila k němu své oči s výrazem útrpnosti.

Haslinger poděkoval; ona zamávla rukou a pravila potichu:

(...)

(......)