Karel Klostermann

SKLÁŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXII.

Nedlouho po tomto výjevu Antonín Haslinger seděl v kanceláři svého přítele v Kroužilově. Byl mrzutější než kdykoli. Vyhnav účetního Horavu, nemohl najíti náhradníka.

„Nevím si rady,“ pravil temným hlasem, — „všecko mě omrzelo.“

Řiditel přešel několikrát pokojem a stanuv před hostem, pravil:

„Horava byl úřadník dobrý, poctivý, kdož by toho popřel? Ale člověku podřízenému nesluší se, aby se míchal do soukromých záležitostí svého chefa. Tací lidé nezůstávají při jednom pokusu. Já bych s ním nebyl jednal jinak.“

Pak otevřel dvéře, vedoucí do vedlejší místnosti, kde psal jeho písař.

„Ticháčku,“ oslovil tohoto, „dojděte na sýpku; přehledněte zásoby loňského žita a přijďte mi ohlásit, kolik ho tam je. Za hodinu vás očekávám. Řekněte také vrátnému, aby mi sem nikoho nepouštěl. Mám zde důležité jednání s panem Haslingerem.“

Písař odešel. Řiditel se vrátil k majiteli hutí, přišoupl si stoličku blíže k němu a počal k němu hovořiti tajemným hlasem.

„Příteli, co vám povím, bude vám nejlepším dokladem, jak velice vás mám rád. Vyslechněte mě klidně a slibte mi, že zachováte ke všem lidem na světě dokonalé mlčení, neboť, kdyby něco se vyzradilo, zaplatil bych své přátelství k vám svou existencí.“

„Jak si můžete myslit?“ odvětil Haslinger, „…vždyť ani kdybych chtěl, nemohl bych s nikým se sděliti… vždyť kromě s vámi s nikým se nestýkám. Co mi řeknete, zůstane skryto ve mně jako v hrobě, a děkuji vám za důvěru, kterou mi znova osvědčujete.“

„Je to veliká novina. Náš nejjasnější pán zamýšlí sám zříditi v této krajině průmyslové závody a také sklárny. Je jisto, že dosavadní smlouva s vámi na dodávání paliva do hutí už se neobnoví. Uvěříte mi, že jsem v té věci úplně nevinen, jsou to pánové při ústřední správě, kteří si tu novotu vymyslili. Divná věc — takový kavalír, jako náš kníže, a chce se stát průmyslníkem… Ale já musím poslouchat a provádět nařízení, jež mě docházejí.“

Pan Haslinger už dospěl ve své omrzelosti tak daleko, že dosti chladně vyslechl zprávu, která, vejde-li ve skutek, hmotně ho zničí. Měl sice svůj les, několik set jiter, ale jak dlouho by mu bylo stačilo dříví z něho vykácené?

Řiditel mu vysvětloval podrobnosti nejnovějšího vrchnostenského návrhu.

„Kdy se to provede,“ pravil dále, „dosud nevím. Ale připraven musíte býti. Nepodnikejte ničeho nového a zařiďte se dle toho, co vám povídám a co vám ještě povím. Vidíte, že se dopouštím přímo zrady na svém pánu, ale co bych k vůli vám neučinil?“

Haslinger podal ruku svému příteli. Ten pokračoval:

„Nepozbývejte odvahy ani dobré mysli. Přičiním se, abych celou věc zařídil tak, abyste z ní těžil pokud možno. Poradím ústřední správě, aby se nezřizovaly závody nové, ale aby vaše sklárny se vším, co k nim patří, se zakoupily. Zbavíte se starostí a budete moci klidně žíti; zaplatíte dluhy, a zůstane vám ještě dosť na živobytí; vždyť velikých potřeb nemáte a jste sám. Zařídím vše tak, abyste prodal výhodně. Pochopujete, že by bylo šílenstvím, kdybyste (...)

(......)