Karel Klostermann

SKLÁŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII.

Není krásnější krásy nad Šumavu na sklonku pozdního léta. Počasí stálé, vzduch čistý, nepřesycený vlhkem jako jindy. Tráva bují, zelená se a žloutne zároveň, pavučiny ji spřádající lesknou se, jako by byly utkány z čistého stříbra. Klenou se smrkové lesy, hustě, do nedozírna, černají se blíže oku, modrají se v dáli, koupají se v jasu záře slunečné, která je obetkává lehounkým, třepetným závojem. Tu odstíny jemné, sotva znatelné, tam příkré protivy třpytného světla a hlubokých stínů, jas a šero, den a noc, vše vedle sebe, vše v jedno splývá, zase se rozchází a opět se pojí. — Kde příroda do temnozelených borů vtrousila listnaté stromy, buky, břízy, javory, tam vzplane les v kráse nevýslovně pestré. Listy buků se rdí všemi odstíny červeně, rudě, ohnivě, nachově hoří; zdá se, že ze starých, bělošedých kmenů růže vyrůstají; bílé břízy stříbrem lemují močály, na nichž roste modravě zelená kleč, a kouzlí lesklé pruhy a žehy na skalní stráně, poseté šedými balvany; žloutnoucí ve všech odstínech široké listí javorů dovršuje tuto pestrost…

Než, všecka tato krása marně se rozvíjela před očima ubohé matky, která vážila dlouhou cestu skrze lesy, přes hory a doly, cestu bídnou, křivolakou, posetou drobným kamením, plnou výmolů; její myšlénky daleko ji předbíhaly, a vracejíce se, tížily srdce. Nedbala hrkání povozu, necítila otřesení, pouze to těžce nesla, že tak zdlouhavě cesty ubývalo.

V zimě, když nastala dobrá sanice, bylo lze uraziti vzdálenost mezi Jezerným a Sosnovkou za jeden den. V dobách letních takový výkon jevil se naprosto nemožný, a nezbývalo než přenocovati v městečku V., které tehda slynulo ještě bídnějšími hospodami než za dob nynějších. — Když paní Chabléová ve společnosti svého chotě byla poprvé v Sosnovce brzo po dceřině svatbě, jeli tam jinou cestou, poněkud lepší ale delší. Tehda strávili noc u jakési známé rodiny statkářské; nyní za živý svět by byla nevolila této cesty, už proto, že nebyla by se chtěla sejíti se známými; nebylať by dovedla se přemoci, a zdálo se jí nanejvýše ponižujícím, zmiňovati se před cizími lidmi o svém soužení. Volila tedy raději přenocovati ve V., přes to, že věděla, co ji tam čeká.

Když nazejtří dojela do Sosnovky, den už se chýlil. Teprve byla jí patrná veliká protiva mezi touto hutí a Jezerným. Tam vše se usmívalo, vše skýtalo pohostinného útulku; zde bylo neladno, pusto, přes to, že krajina byla snad ještě krásnější. Žádná zahrádka, žádné upravené cesty, huť i panský dům stejně černé, začazeny kouřem, nic, co by nasvědčovalo, že tu vládne po boku majitelově mladá paní, jíž připadl úkol, okrášliti mu pobyt. Když tu byla z jara, ovšem nebylo jinak, ale tenkrát nemohla se tomu diviti: pan Jahoda tu trávil po dlouhá léta samotářský život mládenecký; nyní ovšem, po čtyřech měsících aspoň počátek mohl se učiniti, aby bydlo vypadalo útulněji.

Jak dojela před panský dům, nikým nevítána, ač ji byli viděli, neboť několik lidí vyběhlo z huti a z brusírny, spatřila u samých vrat muže (...)

(......)