Karel Klostermann

V RÁJI ŠUMAVSKÉM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XII

Rok a rok se obrátily. Na Šumavu přiletěly zas jiné časy; dosavadní práce v lesích přestaly jedním rázem; hrobové ticho zavládlo nad zpustošenými hvozdy, a celou českou zemí, veškerým mocnářstvím rozléhala se vítězná zvěst, že spojenému úsilí všech faktorů se podařilo vyhubiti kůrovce a učiniti přítrž jeho děsnému řádění. Nikdo nespočítal miliony kmenů, jež se po dobu asi pěti let ze starých hvozdů po vodě a po zemi vyvezly. Co bylo lze vzíti rodné půdě, ať to leželo nebo ještě stálo, to se odvezlo, do širých zemí rozneslo. Jen za velkými močály, lidské noze nepřístupnými, v hlubokých roklích, z nichž žádná cesta nevedla, na strmých stráních a tu a tam v tichém úkrytě udržely se zbytky dávné slávy lesní, buď živoucí v rodné půdě, buď větrem polehlé; obrovské mrtvoly schly na slunci, v bílé mumie se měníce, hnily a tlely v nekonečném mokru, drobné rostliny je objaly, připevnily, přivázaly k zemi, zapouštěly kořínky své do tlících trupů a tvořily neprostupné nízké houštiny tam, kde do nedávna klenul se nad tisíciletou trouchelí vysoký prales. Ohromné výseky, nepřehledné pláně a vřesoviska označily stopy běsu živlů, řádění hmyzu a dělnosti lidské. Žíhá je v létě sluneční parno, vztekají se po nich úžasné větry, zaléhají sněhem v zimě, věje po nich metelice. Sotva kdy se přiodějí novým lesem, a jestli přece, z dnes živých lidí nikdo se toho nedočká.

A všude po Čechách radost a ples, že člověk přemohl malého dravého nepřítele, jenž hrozil záhubou všemu lesnímu hospodářství!

Ale lidé na Šumavě nesdíleli tuto radost. Nechápali téměř, že je po výdělku; dívali se na sebe jako omámeni. Co je to? Nikdo jich více nepotřeboval, a oni potřebovali peněz. Pivo bylo dobré jako dříve, ba ještě lepší; muziky hrály zrovna tak vesele jako dosud, a že před šesti roky jinak žili než nyní, na to se téměř nikdo nepamatoval.

Alou do úspor!

A jak se do nich dali, pokud vůbec jakých měli a v dobách ráje všecko nepromrhali!

Zkrátka, starý Sepp měl úplnou pravdu; všecko se stalo, co on předpovídal.

Kdo neměl uspořených peněz, bral je, kde jich našel: samí Bismarckové v tomto ohledu.

Lesy, které jim zbyly, přišly napřed na řadu. Obchodníci se dřívím objevovali se zase, menší krahujci a ostříži po velkých orlech a supech; ale ti malí sebrali všecko ještě mnohem důkladněji než velcí.

Podhamerský už nemíval hlučných sólových výstupů po hospodách. Bylo žalno se na něho dívat: zešedivěl, sešel až běda. Zapadlé do důlků oči hořely jakýmsi horečným ohněm. Nebylo divu: ze všech stran se naň hrnuly žaloby věřitelů. Po nějakou dobu ještě bojoval statně a pomáhal si prodejem dobytka. Ale výtěžek nestačil, aby ho udržel na vodě. Hospodyně doma tloustla, ale dobytek v stájích pořád více hubeněl a ochání staré nepomáhalo mu k tuku.

I jiné rány ho stihly. Jeho Vincek se spustil do té míry, že ho jednoho dne četníci zatkli i s jeho švagrem a profesorem vyššího kouzelného umění. Přiběhla pak Filomena, která s ním posud žila – rozumí se, bez (...)

(......)