Karel Klostermann

V RÁJI ŠUMAVSKÉM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XI

Tohle by byl Podhamerský nemohl říci: jemu vpravdě nikoli Bůh, ale Filomena syna vzala. Jeho Vincek se mu choval tak, že mrzutosti a hádky neměly konce. Kdykoli se otec sešel se synem, utkávaly se výjevy, že hanba bylo poslouchat; rozumí se, že chasa se nehanbila roznášet každé slovo, jež mezi nimi padlo.

„Ty tedy od ní neupustíš, od té dcery a vnučky bab čarodějnic?“ rozkřikl se jednou starý, „ty pevně při ní stojíš? – A já ti zas povídám: Raděj tě nechám na hnoji zcepenět, raděj se zašij i s ní do pytle v její soustruhárně, než abys mi ji sem přivedl co nevěstu. Taková chamraď aby se stala Podhamerskou selkou!… Chlape, rozmyslil jsi si takovou věc…? Vydědím tě a vyženu tě ze statku jako prašivého psa!“

„Někdo vám stojí o ten statek,“ odtušil vzpurně syn, „o ten váš mizerný dvůr, jejž jste předlužil a dal bance do zástavy?…“

Starý se náramně rozzuřil.

„Ty kluku, ty bídáku!“ řval, „tak ty mluvíš s otcem…“

„Jako by to nebyla pravda!“ odvětil syn, „osm tisíc jste naň dlužen! Kdopak ten dluh splatí? Snad já to mám učinit? – Děkuji vám! Takový hlupák nejsem. Neměl-li jste tolik na výbavu sester, kolik jste jim dal, neměl jste jim tolik dávati. Beztoho jste tak činil z panského furiantství… a nyní bych já za to měl pykat. Vyplaťte mi můj podíl, a já půjdu s Pánembohem a nebude třeba, abyste mě vyháněl. Toho hospodářství zde mám beztoho dost…“

Starý se chtěl vrhnout na syna. „Počkej, kluku!“ zasyčel, „já tě naučím!…“

Syn se nedal; uchopil otce za rameno a křikl na oplátku:

„Nedotýkejte se mne!… Zapomenu, že jste mým otcem; beztoho jste se nikdy co pravý otec neukázal; okradl jste mne a strčil jste všecko sestrám; proto také nemáte práva, abyste mi předpisoval, koho si mám vzíti za ženu…“

Nato odešel, zůstaviv starého malomocnému jeho zuření. –

Takové výstupy se ještě několikráte opakovaly, až jednou Vincek, zůstaviv tři potahy, s nimiž pracoval v knížecím, odešel z domu a odstěhoval se nadobro ke své Filomeně, s níž žil, jako by s ní byl oddán. Z tohoto odchodu synova povstalo velmi nemilé přerušení prací lesních a konec byl, že Podhamerský si musil zjednati za drahé peníze ještě dva čeledíny, aby dostál převzatým akordům. Že při této příležitosti neušel zase citlivým pokutám pro promeškání, netřeba vlastně ani podotknouti.

Doma se zatím hospodařilo, čili lépe řečeno, nehospodařilo až běda. Pavlina, jak se laskavý čtenář pamatuje, nestála v práci za mnoho, ale od té doby, co se vyvdala, nečinilo se vlastně pranic. Do čeledi vjel všeobecně vládnoucí duch zpupnosti a lenosti, plynoucí z vědomí, že všude se čeká na pracující ruce, že z propuštění kyne čáka na bohatší výdělek, a z toho přesvědčení, že sloužíce hospodářovi, milost tomuto činí. Podhamerský, prudký, hrdý, zhorka nakvašený, jakým byl, ovšem té milosti neviděl, anobrž zpupníky a lenivce napořád ze služby své vyháněl a jinými, horšími, nahrazoval. Mezitím a následkem ustavičných mezer v čeledi hynulo hospodářství měrou svrchovanou. Dobytek (...)

(......)