Karel Klostermann

V RÁJI ŠUMAVSKÉM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VII

Zapadlé spousty sněhu nezůstaly sice ležeti, leda na nejvyšších hřbetech, temenech a pláních, příznivé počasí však pro ten rok bylo to tam. Střídaly se po nějakou dobu ještě mrazy, vánice, úlevy, deště měnící kvildské pláně i sbíhající se v nich k Vydře svahy ve smutné močály, na nichž hnila tráva i všeliké drobné býlí. Co kdo sklidil, měl doma, co nesklidil, zůstalo venku, obilí, otava, vše, co mohlo sloužit za pokrm a píci po trvání zimy. Práce v lese byly přerušeny, v tomto slizkém kalu, do něhož nohy i kola hluboce zabředaly, nebylo lze vyjížděti. Mladý dobytek, jenž se pásl po celé léto v pohraničních, knížecích lesích, byl přihnán domů, jakmile deště započaly; byla ho velká stáda, četnější než kdykoli předtím, ježto kdo jen nějak byl s to, hleděl si vychovati co možná mnoho tažného dobytka. Naplnily se stáje tou měrou, že mnohdy se nedostávalo místa, že bylo třeba zařizovati všelijaká provizoria, jen aby všechen ten skot jakž takž se umístil. Obětovaly se za tím účelem části stodol a kůlen, jež se přehradily prkny a trámovím, ba tu a tam vtěsnána jsou telata do podzemních jam, sloužících jindy na uschování bramborů.

Při všem tom přebytku stoupaly ceny skotu do nebývalé výše, neboť kdo jen mohl, kupoval; rozumí se, že vznikali všude spekulanti, kteří kupujíce dobytek v českém kraji, přiháněli ho a provozovali s ním výnosný obchod. Co se neprodalo na místě, přehánělo se přes hranice do sousedních Bavor, kde se rovněž kupovalo, co jen se mohlo. Komu se nechtělo do těžké práce dřevařské, komu se protivilo neméně namáhavé vozkování, ten se udělal obchodníkem dobytčím a vydělával přitom nemálo peněz. Zkrátka, blahobyt všude, pravý ráj!

Podobalo se, že většinu obyvatelstva pojala závrať. Plníce své stáje, odstavujíce kdekteré tele, nepomýšleli, zda ho vyživí přes zimu, zda budou míti sdůstatek^[17] píce. Viděli pouze spousty nakáceného a vyvráceného dříví v lese, naslouchali řečem lesního personálu, pozorovali horečný chvat obchodníků a shánění se po povozech a pracovních silách. Některým se zajisté rozbřesklo v hlavách, ale všeobecná horečka zapuzovala rozvahu a panujícímu proudu neodolávali.

Žádné pero nevypíše, s jakou nedočkavostí hleděli vstříc onomu okamžiku, až lehne skutečná zima, až se ustálí sníh, až utuhnou pohyblivá bahna pod účinkem mrazů. Bude to díla, bude to výdělku! – Právě z oněch míst, kde nejhůře řádil brouk kůrovec, kde leželo nejvíce dříví, nebylo lze ho odvážeti v létě: právě tam hrozily polehlým drvům hniloba a zkáza. Věděli dobře, že bez čísla jsou místa, k nimž ani v zimě neproniknou se svými potahy, kde by dobytek zapadl do bezedných, bílým rubášem potažených propastí a chladných hlubin, kde lidem, ač vystačí-li, bude vykonati práci tažení a odklízení. Kde nelze pro příkré svahy, rokle, houštiny a neschůdnost místa vytáhnouti celé klády, tam se narube polen, pokud se to ještě nestalo, nadělají se smyky, bude se po nich svážeti dříví do údolin k vodám, aby se po nich plavilo do nižších (...)

(......)