Karel Klostermann

V RÁJI ŠUMAVSKÉM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VIII

Bylo zase léto; znojný^[20] žár lehl na rozložité výseky a decimované lesy v revírech podle bavorského pomezí. Kůrovec, který se rojil koncem května a začátkem června v takovém množství, že sloupy a mraky vznášejícího se do výše hmyzu zatemňovaly slunce jako hustý kouř, jako podzimní mlhy, řádil hůře než dosavade. Nové rojení se očekávalo v srpnu.

Knížecí schwarzenberská a hraběcí thunovská správa činily, seč byly, aby se tomuto řádění učinila přítrž. Na místech, kde polehl vichřicí les, kde kupily se na sebe a přes sebe vývraty, podobné ohromným zásekám, hemžilo se všecko pracovním lidem. Pravá babylonská věž, taková směsice typů a jazyků, domorodci, sebráni ze všech končin široširé Šumavy, čeští dřevaři z „kraje“, na sta Vlachů, bůhví, z kterých končin své vlasti přivolaných, Furláni od Soči řeky, a i něco Slovinců z Gorice. Všichni ti lidé olupovali kůru padlých stromů a spalovali ji, osekávali větve, dělali polena a rovnali je, pokud terén dovoloval, v dlouhé hranice, mezi nimiž se chodilo jako v ulicích. Povozů přijíždělo, co se jich dalo sehnat; odvážely se klády ve dne v noci, a přec se zdálo, že padlých neubývalo, neboť nových a nových hekatomb musilo se porážet všude tam, kde snětivě červená barva haluzí objevovala stále se šířící nákazu. Tisíce takto pokácených stromů zůstaly na místě, kde je sklátila ruka lidská, a tlejí a trouchnivějí tam do dnešního dne, až se úplně rozpadnou; oloupaly se a zůstavily svému osudu, ježto buď pro obklopující je skály, buď za příčinou bahnité půdy slatí a hlubokých černých tůní lesních nebylo k nim přístupu.

Jen v ústředních revírech, o jiných ani nemluvíc, pracovalo na sta lidí, ve stubenbašském, neubrunnském, weitfällském, filipohuťském, maderském a piirstlinském, stojícím pod správou knížecí schwarzenberskou v Dlouhé Vsi, pak v hraběcích thunských revírech, Grafenhütte a Bučinách, náležejících k panství velkoždíkovskému. Také ve hvozdech městu Kašperským Horám patřících, zejména v revírech goldbrunnském a schrollenhaidském ukazoval se děsný hmyz a rozmnožoval se povážlivým způsobem.

Lid v lese pracující vybudoval si tam prozatímní obydlí, chaty z hrubě otesaných trámů a latí, na způsob chýší pastevců; tam bydlili dělníci, tam se za nimi přistěhovaly časem jejich rodiny i dobytek jejich; povstávaly celé osady, ba městečka, která později, když práce zase přestaly, opět připadla neomezené vládě přírody. Ženy a děti dřevařů pomáhaly buď také při práci, buď sbíráním jahod, malin a brusinek, jež rychle vybujely na sluncem prohřátých výsekách, rozmnožovaly důchody rodiny. Pravé burzy na maliny a brusinky vznikaly, obchodníci přicházeli ze vzdálených končin a zemí a rozváželi odsud sladké dary vždy štědré matky přírody po nesčetných fůrách do celého světa. Svatyně tiché, divé pustiny, kam dříve sotva kdy vstoupila noha lichého lovce, pastucha nebo dřevorubce, proměnily se rázem v oživená tržiště, plná hluku a vášnivého pachtění po zisku a výdělku. Býval to rozčilující život (...)

(......)