Karel Klostermann

V RÁJI ŠUMAVSKÉM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IX

Do obvodu rozložité obce Rehberské, čili jak se úředně říká, do Stodůlského podílu, dílu I, doskočily ovšem také povídačky o tom, co se dělo v domácnosti Podhamerského, ale tragicky se na tyto poměry odtamtud nepohlíželo; Slivka, vyjímajíc řídícího, který mu nadával vůči komukoli, neměl tam nepřátel, a zpupnému Podhamerskému přáli z té duše všeliké pokoření a mnuli si radostí ruce při pomyšlení, jak asi bude zuřit, až se všecko dozví. Mravní stránka toho skandálu pak z té příčiny je nerozčilovala přes míru, že věci ty se dály na pravém břehu Vydry, na jehož obyvatelstvo oni, staří svobodní králováci, pohlíželi dosud s netajeným opovržením; od těch tam nedalo se nic lepšího očekávat, u těch ležela všecka zvrhlost v přírodě – to nebyli lidé jako oni.

Na pravém břehu Vydry však patřilo se na vývoj věcí z jiného stanoviska. Bodrých obyvatelů Ziegenrucku, Svojšína, Hirschensteinu, Innergefildu, Haidlu a tak dále dotýkal se skandál bezprostředně; v jejich obvodu povstal ten pelech sodomský, jim se smáli, a kdekoli se objevili, prstem na ně ukazovali. Nebylo dost na tom. Rejštejnský pan farář se dotkl těch hanebností i z kazatelny; nejmenoval sice nikoho, ale domyslit a domakat se mohl každý, na koho jeho slova narážela, slova ostrá, jež všecky a každého činila do jisté míry spoluvinnými. Podhamerský byl bez odporu nejvznešenější osobou v jejich středu; chlubívali se jím vůči obyvatelům jiných osad, a nyní se děly právě v jeho rodině takové mrzkosti. Že jich neviděl! Že tomu neučinil přítrž!

I usneslo se několik vážných občanů s představeným v čele, že mu to přímo řeknou, že ho požádají, aby držel Rezlu na uzdě; nechce-li tato žíti se svým mužem, ať dá aspoň pokoj a nehromadí hanbu na rodnou obec a krajinu; cizího mladíka pak, který se jim stal nade vším trnem v oku, aby vyhostil z domu.

Na čem se usnesli, to i provedli a promluvili kdesi na neutrální půdě vážné slovo s Podhamerským. Kdyby mu byli řekli, aby oženil Slivku s Pavlinou, byl by snad přijal domluvy jejich s větším klidem, snad by i vážně byl o nich přemýšlel. Takto, uslyšev poslední část této diplomatické noty, zarazil se a rázem proletěla mu hlavou myšlenka, že ze spoluobčanů jeho mluví zlost, že i poslední jeho dcera má se dostati za cizího, nikoli za příslušníka domácí obce. I osopil se na ně důkladně, vzpíraje se houževnatě uvěřiti, co mu povídali na účet Rezly a jeho nastávajícího zetě.

„Cože?“ rozkřikl se, „tohle vy se opovažujete mluvit, vy slátalové, staré baby klepavé, vy všickni, pojímajíc v to tebe, purkmistře!^[22] Tys mi hlava obce, aby Bůh se smiloval, ty jeden zimní králi, jehož oslové pozdvihli na prestol^[23]! Tak vy se mnou nakládáte? Se mnou, když jsem za deset takových, jakými jste vy? Vy blázni se domníváte, že já, Podhamerský, bych strpěl ve svém domě neplechy, o nichž mi tu žvaníte? …Holá lež je, co mluvíte, mizerné utrhačství, za které vás ještě zasáhnu, vy hlupáci!“

Na tahle nikoli dvojsmyslná slova odpověděl člen deputace známý (...)

(......)