Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 16

Nemohl bych říci, že by mi postavení kapitánova zástupce vyneslo něco příjemného, až snad na to, že jsem již nemusil vykonávat hrubé práce s úklidem. Neměl jsem ani ponětí o těch nejzákladnějších povinnostech důstojníka a bylo by se mi vedlo opravdu zle, kdyby se mnou byli námořníci neměli soucit. Ani dost málo jsem se nevyznal v podrobnostech provazů, lanoví a ráhnoví, nic jsem nevěděl o stahování a rozpínání plachet; ale námořnici se vynasnažili mě poučit – zejména Louis se projevil jako výborný učitel –, a tak jsem neměl se svým podřízeným mužstvem potíží.

S lovci to bylo jiné. Byli, každý v různém stupni, jakž takž s mořem obeznámeni, a teď mě pokládali za špatný vtip. A byl to opravdu vydařený vtip, když já, nejopravdovější suchozemec, najednou jsem zde měl zastávat důstojnické místo kapitánova zástupce; ale být pokládán za špatný vtip od druhých, to bylo něco jiného. Sám jsem si nestěžoval, ale Vlk Larsen vymáhal vůči mně dodržování nejpřísnější námořní etikety – daleko důsledněji než zdvořilost, jíž se dostávalo ubohému Johansenovi; a za cenu několika výstupů, mnoha hrozeb a po častém reptání nakonec naučil i lovce zdvořilosti. Byl jsem „pan Van Weyden“ na přídi i na zádi, a pouze v úplném soukromí mě jenom sám Vlk Larsen někdy oslovoval „Humpe“.

Bylo to zábavné. Tak třebas vítr přeskočil o několik bodů, zatím co jsme obědvali, a když jsem odcházel od stolu, kapitán mě oslovil: „Pane Van Weydene, přehoďte ji laskavě šikmo na levobok.“ A já teda vyšel na palubu, kývl jsem na Louise, přivolal si ho, a poučil se od něho, jak se to musí udělat. A hned potom za několik minut, když jsem strávil jeho poučování a celý ten manévr důkladně ovládl, začal jsem vydávat námořníkům rozkazy. Pamatuji se na jeden z prvních takových případů, kdy se Vlk Larsen objevil na palubě právě ve chvíli, kdy jsem začínal vydávat rozkazy. Kouřil svůj věčný doutník a mlčky přihlížel, až byla věc dokončena, a potom kráčel se mnou bok po boku na záď okolo návětrné strany zvýšené paluby.

„Humpe,“ řekl, „promiňte, pane Van Weydene, blahopřeji vám. Myslím, že už můžete dát výpověď nohám svého otce a poslat mu je zpátky do hrobu. Objevil jste své vlastní a naučil jste se na nich stát. Ještě trochu pocvičení s provazy, se stavěním plachet a nějakou tu zkušenost v pořádných bouřích a v takových věcech, a po skončení této cesty můžete velet kterémukoli škuneru pobřežní plavby.“

Za tohoto období, od smrti důstojníka Johansena a než jsme dorazili na loviště tuleňů, prožil jsem své nejpříjemnější hodiny na Přízraku. Vlk Larsen byl velmi ohleduplný, námořníci mi všemožně pomáhali a zbavil jsem se nepříjemně dráždivého styku s Thomasem Mugridgem. A osměluji se říci, že jak dny plynuly, objevoval jsem v sobě určitou hrdost na své výkony. Byla to sama o sobě situace docela fantastická – suchozemská krysa zástupcem velitele lodi – a nicméně a přes všechno jsem si vedl dobře; a za toho krátkého obdoby jsem byl (...)

(......)