Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 17

Je podivné připustit, že přes všechny zlé předzvěsti se nic zvláštního na Přízraku nedělo. Hnali jsme se na sever a na západ, až jsme spatřili japonské břehy a střetli jsme se s velikým stádem tuleňů. Nořilo se z nikomu nepovědomých končin nesmírného Pacifiku a táhlo na sever na své každoroční pouti k hnízdištím v Beringově moři. A k severu jsme táhli s nimi, pustošili jsme je a ničili, odhazovali jsme stažené mršiny žralokům a kůže jsme nasolovali, aby mohly být později zpracovány a aby mohly zdobit půvabná ramena městských krasavic.

Byla to svévolná jatka a všechno jen pro ženy. Nikdo nikdy nejedl ani tulení maso, ani tuk. Po dobrém denním lovu jsme měli paluby plné kůží a mršin, kluzké od krve a tuku, žlaby chrlily jen červenou špínu a stěžně, provazy a zábradlí, všechno bylo zastříkáno barvou krve; a mužstvo vypadalo jako řezníci v plné práci u svého řemesla, obnažení, s rukama i pažemi zčervenalýma, činili se s krájecími i stahovacími noži, snímali jimi kožešiny s těch pěkných mořských tvorů, které pobili.

Měl jsem za úkol počítat a zaznamenávat kožešiny, jak přicházely na palubu z člunů, dohlížet na stahování a potom na umývání palub a uklízení všeho tak, jak má spořádaná loď vypadat. Nebyla to práce příjemná. Odporná mé duši i žaludku; a přece mi jistým způsobem toto ovládání a vedení mnoha mužů prospívalo. Rozvinul jsem v sobě aspoň tu špetku řídících schopností, které jsem měl, a současně jsem si uvědomoval, že se otužuji a nabývám potřebného stupně otrlosti, což mohlo být „slečince“ Van Weydenovi jenom prospěšné.

A ještě něco jsem začal vychovat: že už nikdy nebudu přesně týž, jako jsem býval. Zatím co mé naděje a má víra v lidstvo přetrvávaly i ničivou kritiku Vlka Larsena, byl nicméně příčinou změn v některých maličkostech. Otevřel mi svět skutečností, o němž jsem vlastně nevěděl vůbec nic a před nímž jsem dříve jen couval. Naučil jsem se dívat zblízka na život takový, jak jej lidé žijí, poznávat, že ve světě je cosi jako nezvratná fakta, vybavit se z říše ducha a myšlenek a oceňovat náležitě také konkrétní a objektivní stránky bytí.

Jakmile jsme se dostali na loviště, vídal jsem se s Vlkem Larsenem víc než kdykoli dřív. Neboť kdykoli nám počasí přálo a octli jsme se vprostřed stáda, vyplulo všechno mužstvo v člunech a na palubě jsme zůstali jen on a já, a ovšem Thomas Mugridge, který nic neznamenal. Ale nebyla to žádná hračka. Šest člunů vyplulo od škuneru a rozvinulo se do vějířovité formace tak daleko, až krajní člun na straně návětrné a poslední člun na straně podvětrné byly od sebe patnáct až pětadvacet kilometrů vzdáleny, a křižovaly po moři stále vpřed, dokud je soumrak nebo nepřízeň počasí nezahnaly zpátky. Musili jsme plavit Přízrak pod plachtami hezky pod vítr posledního člunu závětrného, aby všechny čluny měly příznivý vítr k rychlému návratu, kdyby se chystaly přeháňky nebo hrozila bouře.

 

 

Není to nikterak snadná záležitost pro pouhé (...)

(......)