Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 18

Na druhý den, zatím co se bouře vybíjela a vysilovala, Vlk Larsen a já jsme biflovali anatomii a chirurgii a nakonec jsme Mugridgeovi žebra ošetřili. A potom, když bouře ustala, křižoval Vlk Larsen sem a tam po té končině oceánu, kde nás zastihla, a také ještě o něco dál k západu, a celou tu dobu mužstvo opravovalo potlučené čluny, šilo nové plachty a zalamovalo je. Potkávali jsme jeden tuleňářský škuner za druhým a navštěvovali jsme se s nimi navzájem. Většinou pátrali po ztracených člunech a právě tak většinou měli na palubách čluny a posádky, které posbírali a které jim nepatřily. Neboť hlavní jádro celého tuleňářského loďstva se táhlo od nás k západu a čluny, do šíra a do daleka rozptýlené, mířily v šíleném úprku k nejbližšímu útočišti.

Dva naše čluny, se všemi muži v pořádku, jsme převzali od Cisco, a k obrovské radosti Vlka Larsena a k mému zármutku převzali jsme Čouda s Nilsonem a s Leachem ze škuneru San Diego. Tak jsme po uplynutí pěti dnů měli jen čtyři nezvěstné, pravděpodobně ztracené a zahynuvší muže – Hendersona, Holyoaka, Williamse a Kellyho – a znovu jsme se dali do lovu tuleňů na křídle velikého stáda.

Jak jsme se táhli za stádem stále k severu, začínali jsme již narážet na obávané oceánské mlhy. Den za dnem byly čluny spouštěny a také pohlcovány, ještě než se dotkly hladiny, zatím co my na palubě jsme usilovně pracovali s ručními sirénami v pravidelných a sjednaných přestávkách, a každé čtvrt hodiny jsme vypalovali kanónek s výstražnou pumou. Čluny se ustavičně znovu a znovu ztrácely a opět se nacházely, ztrácely se a nacházely čluny všech škunerů. Byl zaveden obyčej, že ztracený člun lovil na podíl s tím škunerem, který jej našel a zachránil, ovšem jen tak dlouho, dokud člun nenašel jeho vlastní škuner. Avšak Vlk Larsen, jak se u něho ostatně dalo očekávat, protože mu jeden člun nyní chyběl, zmocnil se prvního bludného člunu a přinutil jeho posádku lovit s Přízrakem a nedovolil jí vrátit se na vlastní škuner ani tehdy, když jsme ho potkali. Nezapomenu, jak s kulovnicí v ruce donutil lovce i jeho dva námořníky skrýt se v podpalubí, když jejich vlastní kapitán míjel naši loď na vzdálenost, co by lehký suchar dohodil, a volal na nás, zda jsme jeho člun nepotkali.

Thomas Mugridge, s podivnou umíněností lnoucí k životu, brzy zas pokulhával okolo a vykonával svou dvojí povinnost kuchaře a chlapce v kajutě. Johnson a Leach byli zastrašováni, týráni a biti jako dřív a očekávali už jen, že skonči svůj bědný život zároveň s koncem loučí sezóny; ostatní mužstvo přitom žilo životem psů. Štváni do dřiny jako psi nemilosrdného pána. Co se týče mne a Vlka Larsena, vycházeli jsme spolu vcelku slušně; třebaže jsem se nikdy nadobro nedokázal zbavit představy, že kdybych se měl zachovat opravdu správně, měl bych ho vlastně při první příležitosti zabít. Nesmírně mě okouzloval a stejně nesmírně jsem se ho bál. A přece jsem si ho nedovedl představit padlého do nemohoucnosti (...)

(......)