Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 19

Přišel jsem na palubu a objevil, že se Přízrak žene šikmo na levobok a míří k návětrné straně dobře známé šikmé plachty, utažené na stejný směr přímo před námi. Všichni muži byli na palubě, věděli dobře, že se něco bude dít, až budou Leach a Johnson vyvlečeni na loď.

Udeřily čtyři zvony. Louis šel na záď vystřídat muže u kola kormidla. Vzduch byl provlhlý a všiml jsem si, že Louis má na sobě nepromokavý pracovní oblek.

„Co se z tohohle vyvine?“ zeptal jsem se ho.

„Taková zdravoučká mladá vichřice, podle toho, jak jí smrdí z huby, prosím, pane,“ odpověděl, „s takovým stříkancem deštíčku, jen co by nám vomočil žábry, nic víc.“

„Škoda, že jsme je našli,“ řekl jsem, když nám člun přeskočil v dohledu přímo vpředu podle kosatky, jak nám příď o bod uhnula pod náporem větší vlny.

Louis utáhl o kolík a jaksi uhýbal: „Stejně by se byli nedostali na zem živi, jak si myslím.“

„Myslíte, že ne?“

„Prosím ne, pane. Cítil jste tuhle?“ (Nápor větru dolehl na škuner a Louis byl nucen rychle přetočit kolem, aby zabránil sražení lodi bokem na vítr.) „Tak za hodinu bude moře, že se na něm žádná taková vaječná skořápka neudrží, a můžou ještě mluvit vo štěstí, ze jsme je uviděli.

Vlk Larsen kráčel na záď z lodního středu, kde hovořil se zachráněnými trosečníky. Kočičí pružnost kroku měl ještě výraznější než jindy a oči mu bystře jiskřily.

„Tři mazači a čtvrtý je strojník,“ říkal místo pozdravu. „Ale my už z nich uděláme námořníky, ze všech, nebo veslaře, buď jak buď. Nu, a co dáma?“

Bůhví proč, ale jak se o ní zmínil, uvědomil jsem si bolestné svírání jako bodnutí nože. Pokládal jsem to za docela hloupou choulostivost, ale setrvávalo to proti mé vůli, a tak jsem v odpověď pouze pokrčil rameny.

Vlk Larsen nešpulil rty a dlouze s žertovnou kritičností zahvízdl.

„Tak tedy aspoň, jak se jmenuje?“ naléhal.

„Nevím,“ odpověděl jsem. „Spí. Byla velmi unavena. Vlastně jsem se to chtěl dovědět od vás. Co to bylo za loď?“

„Poštovní parník,“ odpovídal úsečně. „City of Tokio na cestě z Friska do Jokohamy. Poškozena a neschopna plavby v tom tajfunu. Staré necky. Zotvírala se horem dolem jak síto. Plavili se v tom člunu nazdařbůh čtyři dny. A vy ani nevíte, kdo to je a co je? Slečna, panička nebo vdova? No to teda, teda!“

Zavrtěl hlavou jaksi škádlivě a zahleděl se na mě očima rozesmátýma.

„A vy –“ začal jsem. Už jsem měl na jazyku otázku, zda hodlá dovézt trosečníky do Jokohamy.

„Co já?“ ptal se.

„Co zamýšlíte s Leachem a s Johnsonem?“

Zavrtěl hlavou. „Skutečně, Humpe, to opravdu nevím. Vidíte, že s novými přírůstky mám tak asi tolik mužstva, kolik ho potřebuju.“

„A ti dva mají nejspíš tolik utíkání, kolik potřebovali,“ řekl jsem. „Proč byste jim trochu nedopřál a nezměnil nakládání s nimi? Vezměte je na palubu a jednejte s nimi slušně. Ať se čehokoli dopustili, byli k tomu dohnáni.“

„To já jsem je k tomu dohnal?“

„Ano, vy,“ odpověděl jsem pevně. „A chtěl (...)

(......)