Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 20

Zbytek dne uplýval jednotvárně. Ta mladá vichřice, když nám tedy umáčela žábry, začala se mírnit. Strojník, který byl na svém parníku v hodnosti čtvrtého inženýra, a ti tři mazači si napřed odbyli horkokrevnou rozprávku s Vlkem Larsenem, načež dostali nepromokavé pracovní šatstvo z lodní konfekce, byla jim určena místa v člunech pod rozličnými lovci a ve směnách na korábu a táhli pěkně na příď do kotců pro mužstvo. Poslechli jen s protesty, ale nevykřikovali je příliš hlasitě. Byli vyděšeni už tím, co jim zatím Vlk Larsen ze své povahy ukázal, a hrůzostrašné historky, které brzy vyslechli v kotcích, vyrazily z nich poslední zbytek vzdoru.

Slečna Brewsterová – dověděli jsme se její jméno od inženýra – zatím spala a spala. Za večeře jsem žádal lovce, aby přitlumili hlas a umožnili jí nerušený spánek; a tak se opět objevila až nazítří ráno. Měl jsem v úmyslu zařídit, aby jí byla jídla podávána zvlášť, ale tady si Vlk Larsen dupl. Copak je zač, že je povznešena nad stolování v kajutě se společností z lodní kajuty? Tak se s důrazem ptal.

Když však přišla k stolu, bylo to hodně zábavné. Lovci ztichli a mlčeli jak škeble. Jenom Jock Horner a Čoud zůstali dost nestydatě klidní, pokradmu se tu a tam na ni podívali, a dokonce se začali zúčastňovat rozprávky. Ostatní čtyři se zaryli očima do talíře a žvýkali pravidelně a jakoby s promyšlenou důkladností, uši jim poskakovaly v rytmu s čelistmi a vypadali přitom jak němá tvář.

Vlk Larsen neměl z počátku mnoho řečí, odpovídal, jen když byl osloven. Ne snad, že by upadal do rozpaků. To dávno ne. Tato žena mu byla novým typem, odlišným od všech druhů žen, které znal, a byl proto zvědav. Zkoumavě si ji prohlížel, málokdy spouštěl oči s její tváře, leda aby se podíval na pohyby jejích rukou a ramen. Já sám jsem ji také zkoumal, a i když jsem právě já udržoval rozprávku, pamatuji se, že jsem byl poněkud plachý, nebyl jsem tak docela ve své kůži. On však se ovládal dokonale se svrchovanou sebedůvěrou, kterou nic nemůže otřást; a nebyl o nic bojácnější před ženou, než byl před bouří nebo rvačkou.

„A kdy dorazíme do Jokohamy?“ zeptala se, obracejíc se naň a hledíc mu přímo do očí.

Už to bylo tady, přímá otázka. Čelisti přestaly pracovat, uši přestaly poskakovat, a třebaže oči zůstaly zavrtány do talíře, všichni dychtivě očekávali odpověď.

„Za čtyři měsíce, možná za tři, jestliže sezóna skončí brzy,“ odpověděl Vlk Larsen.

Zajíkla se a zakoktala; „Do-domnívala jsem se – vy-vyrozuměla jsem, že máme do Jokohamy jen jediný den plavby. To tedy –“ Odmlčela se a pohlédla okolo stolu na kruh tváří, zírajících upřeně a bez soucitu do talířů. „To je nesprávné,“ uzavřela.

„To by byla otázka, kterou byste měla vyřídit tady s panem Van Weydenem,“ odpověděl, kývl na mne a zlomyslně zamrkal. „Pan Van Weyden je tak zvanou autoritou na otázky práva. Kdežto já, kterýž jsem pouhopouhý námořník, já bych se díval na situaci poněkud jinak. Možná; že (...)

(......)