Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 35

Na druhý den jsme měli stěžňová ložiska vyčištěna a všechno připraveno a začali jsme vytahovat na palubu oba horní nástavce stěžňů neboli čnělky. Čnělka hlavního stěžně byla něco přes deset metrů dlouhá a čnělka přídního stěžně skoro deset metrů, a právě z nich jsem hodlal sestrojit své nůžky. Byla to práce jak hlavolam. Připevnil jsem jeden konec těžkého tažného lana k rumpálu a s druhým koncem, připevněným k dolnímu konci stěžňového nástavce, začal jsem zdvíhat. Maud zadržovala otočku na rumpálu a svíjela pokleslé lano.

Udivovalo nás, jak snadno se břevno zdvíhalo. Byl to zdokonalený klikový rumpál a měl obrovský násobek síly. Co nám ovšem přidával na síle, to nám zas ubíral na vzdálenosti; kolikrát znásobil mou sílu, tolikrát prodloužil délku navíjeného lana. Lano se těžce třelo o zábradlí a zadíralo se stále tíž, jak se břevno zdvíhalo z vody, námaha na rumpál ukrutně rostla.

Jakmile však vystoupila pata vrchní ho stěžně do roviny se zábradlím, zůstalo všechno trčet.

„To jsem mohl vědět,“ řekl jsem dopáleně. „Teď musíme začít znovu od začátku.“

„Proč byste nepřipevnil lano kousek dál na stěžeň?“ navrhovala Maud.

„To právě jsem měl udělat hned naponejprv,“ odpověděl jsem s velikou zlostí sám na sebe.

Shodil jsem otočku a spustil stěžeň zpátky do vody. Potom jsem lano připevnil asi do třetiny délky od paty. Za hodinu s tím zdržením a s odpočíváním při zdvíháni vytáhl jsem stěžeň opět k bodu, kde se už zdvíhat nedalo. Dva a půl metru dolního konce stěžně bylo nad zábradlím, ale s dovlečením břevna na palubu jsem byl opět tam, kde jsem byl prve. Sedl jsem si a promýšlel jsem ten problém. Netrvalo mi to dlouho. Vyskočil jsem s jásotem.

„Už to mám!“ volal jsem. „Měl jsem lano připevnit v místě rovnováhy. A čemu jsme se při tomhle naučili, poslouží nám teď se vším, co budeme zdvíhat na palubu.“

Ještě jednou jsem zahodil celou dosavadní práci a spustil jsem stěžeň zpátky do vody. Jenže jsem si špatně odhadl místo rovnováhy, a když jsem zdvíhal, vystoupil mi vzhůru místo paty jen horní konec stěžně. Maud se tvářila zoufale, ale já se jen smál a prohlásil jsem, že to právě tak postačí.

Poučiv ji, jak má zadržet otočku a připravit se vždy na povel povolit, uchopil jsem stěžeň oběma rukama a pokoušel jsem se dostat ho do rovnováhy přes zábradlí. Když jsem se domníval, že jsem to dokázal, zavolal jsem na Maud, aby povolovala; jenže břevno se přes veškerou mou snahu napřímilo a začalo klesat k vodě. Znovu jsem je vyzdvihl do první polohy, neboť jsem už měl nový nápad. Vzpomněl jsem si na ráhnový kladkostroj – nevelký přístroj z jednoduché a dvojité kladky – a přinesl jsem si jej.

Když jsem jej upínal mezi vrchol stěžňového nástavce na protější zábradlí, objevil se na scéně Vlk Larsen. Řekli jsme si jen navzájem dobré jitro, a třebaže nás nemohl vidět, sedl si na zábradlí opodál, aby nepřekážel, a sledoval práci podle zvuku.

Znovu jsem Maud upozornil, aby na můj (...)

(......)