Jack London

MOŘSKÝ VLK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA 9

Tři dny odpočinku, tři požehnané dny odpočinku jsem si užil s Vlkem Larsenem, jedl jsem za stolem v kajutě a nedělal nic, než diskutoval o životě, o literatuře a o vesmíru, zatím co Thomas Mugridge se vztekal a zuřil a vykonával mé úkoly za mne a svou práci k tomu.

„Pozor na přeháňky, víc vám říct nemůžu,“ varoval mě Louis za volné půlhodiny na palubě, když byl Vlk Larsen zaměstnán rovnáním jakési tahanice mezi lovci.

„Nedá se předem říct, co by se mohlo stát,“ pokračoval Louis po mých otázkách na bližší poučení. „Ten člověk je takovej vzteklík jako proudy vzduchu a proudění vod. Nikdy ty jeho způsoby předem neuhádnete. Zrovna když si myslíte, že ho znáte, a začínáte si o něm myslet, že není tak nejhorší, v tom momentě se votočí rovnou přídí do vás a zafičí vám do těla, že vám roztrhá nadranc všechny plachty, co máte do pěknýho počasí.“

Nebyl jsem proto tak docela překvapen, když na mne přeháňka, Louisem předpověděná, dolehla. Vedli jsme horkokrevnou debatu – samozřejmě o životě – a já, nepřiměřeně osmělen, začal jsem Vlku Larsenovi vyčítat v ostrých odsudcích způsob života Vlka Larsena. Doopravdy jsem ho rozpitvával a přehrabával jsem jeho duševní tkáň tak bezohledně a důkladně, jak měl on sám ve zvyku s druhými lidmi. Snad je to má slabůstka, že mám již takový uštěpačný způsob vyjadřování; ale v té chvíli jsem odhodil všechnu zdrželivost do větru a řezal jsem a trhal, až se celá ta jeho člověčina zuřivě rozvrčela. Temný bronz jeho opálené tváře zčernal hněvem, oči mu zahořely plamenem. Nezbylo v nich už špetky jasu nebo rozumnosti – nic než hrozná zuřivost šílence. Uviděl jsem v nich toho vlka z jeho nitra, a k tomu ještě vzteklého vlka.

Skočil po mně s přitlumeným řevem a popadl mě za paži. Obrnil jsem se smělostí a postavil jsem se tomu, třebaže jsem se v nitru třásl strachy; jenže nesmírná síla toho člověka byla na mou statečnost přílišná. Stiskl mi sval mezi loktem a ramenem jen jednou rukou, a jak stisknutí zesílil, zhroutil jsem se a hlasitě jsem vykřikl. Nohy pode mnou klesaly. Nedokázal jsem prostě zpříma stát a vydržet tu bolest. Svalstvo mi vypovědělo poslušnost. Bolest byla příliš prudká. Drtila mi sval na kaši.

Vypadal, jako by se náhle vzpamatoval, neboť se mu v očích objevil jas světla, pustil mi paži a zasmál se krátce, ale znělo to spíš jako zavrčení. Klesl jsem na podlahu, bylo mi strašně mdlo, kdežto on se znovu posadil, zapálil si doutník a zahleděl se na mne, jako se kočka dívá na myš, Jak jsem se po zemi svíjel, viděl jsem mu v očích onu zvídavost, jíž jsem si častěji povšiml, ten údiv a zmatek, nevyslovenou otázku, tu věčnou jeho otázku, co to všechno vlastně znamená.

Konečně jsem se dokázal postavit na nohy a vyšel jsem po schodech. Krásné časy byly ty tam a nezbývalo mi než vrátit se do kuchyně. Levou paži jsem měl docela bezvládnou, jako ochrnutou po mrtvici, a trvalo několik dní, než jsem s ní mohl něco dělat, celé týdny uplynuly, než z (...)

(......)