Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 4
VOLÁNÍ RODU

Měsíce přicházely a míjely. Tady na jihu byla spousta jídla a žádná práce a Bílý Tesák, spokojen a šťasten, tučněl. Nebyl jenom na jihu země, byl také na jižní straně života. Laskavý člověk mu zářil jako slunce a Bílý Tesák rozkvétal jako květina v dobré půdě.

A přece se stále nějak odlišoval od psů. Znal sice i zákony lépe než oni, kteří nepoznali žádný jiný způsob života, a přesněji je zachovával; dosud však neztratil podobu dřímající šelmy, jako by se v něm stále ještě tajila divočina a jako by vlk v něm jenom spal.

Nikdy se s ostatními psy nepřátelil. Žil dosud osaměle, pokud šlo o jeho vlastní plemeno, a chtěl tak žít i nadále. V dětství, když ho pronásledoval Lip-lip a smečka štěňat, i ve dnech, kdy zápasil pro Hezouna Smithe, vyvinula se u něho nechuť k psům. Přirozený chod jeho života byl zvrácen, odvrátil se tedy od svého rodu a přimkl se k člověku.

Kromě toho se na něho všichni psi na jihu dívali s podezřením.

Vzbuzoval v nich pudový strach z divočiny a vždy ho vítali vyceněnými zuby, vrčením a bojechtivou nenávistí. On se naopak poučil, že je zbytečné dávat se do nich zuby. Ohrnuté pysky a obnažené tesáky byly vždy stejně účinné, zřídka se stávalo, že by se dotírající a štěkající pes nebyl před nimi posadil na zadek.

Jednu svízel však Bílý Tesák měl Collii. Nedala mu ani chvíli pokoje. Nectila zákon tak jako on. Vzpírala se všem pánovým pokusům spřátelit ji s Bílým Tesákem. Neustále mu znělo v uších její ostré, podrážděné vrčení. Nikdy mu neodpustila historii se zabitými kuřaty a tvrdošíjně lpěla na víře v jeho nedobré úmysly. Shledávala ho vinným ještě dříve, než něco provedl, a podle toho se k němu také chovala. Držela se ho jako zimnice, chodila za ním jako četník kolem stájí i po polích, a když se jen trochu zvědavě podíval na holuba nebo na kuře, propukla v pohoršený a hněvivý štěkot. S oblibou ji ignoroval tak, že si lehl a hlavu položil na pracky – předstíraje, že spí. To ji vždy oklamalo a umlčelo.

Vyjma to, jak vycházel s Collií, dařilo se Bílému Tesákovi všechno dobře. Naučil se ovládat se a zvážit všechno, naučil se znát zákon. Získal klid, chladnou rozvahu a stoickou snášenlivost. Nežil už v nepřátelském prostředí. Nebezpečí, bolest a smrt už nečíhaly na všech stranách. Časem mizelo i neznámo, to, co znamenalo strach a neustále hrozící pohromu. Život byl příjemný a lehký. Plynul hladce a u cesty nečíhal ani strach, ani nepřátelé.

Aniž si to uvědomil, postrádal sníh. „Nezvykle dlouhé léto,“ byl by si pomyslil, kdyby byl o tom uměl přemýšlet; ale takto jen nezřetelně, podvědomě postrádal sníh. Stejně pociťoval, zvlášť v horkém létě, když trpěl sluncem, lehký stesk po severu. Mělo to však na něho jen jediný vliv, zneklidněl a znepokojněl, aniž věděl proč.

Bílý Tesák nikdy nebyl příliš okázalý. Neuměl vyjádřit svou lásku jinak než lísáním hlavou a tím, že se v jeho vrčení ozval mazlivý tón, jako by předl. Bylo mu však dopřáno objevit ještě třetí způsob. Vždycky byl (...)

(......)