Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 5
DŘÍMAJÍCÍ VLK

Noviny byly právě v oněch dnech plné zpráv o odvážném útěku trestance z trestnice v San Quentinu. Byl to člověk úplně zdivočelý, od základu nedobrý. Nenarodil se šťastně a nic, čím na něho společnost působila, mu nepomohlo. Lidská společnost má těžkou ruku a tento muž byl křiklavým příkladem její práce. Stalo se z něho zvíře, lidské zvíře sice, ale přece jen tak hrozné, že se na něho hodilo jenom jedno jméno – šelma.

V sanquentinské trestnici byl označen jako nepolepšitelný. Trest ho nezlomil. Byl by uměl bez hlesu zuřivě bojovat a umřít, nedovedl však žít a dostávat bití. Čím divočeji bojoval, tím drsněji s ním společnost zacházela a drsnost měla jenom ten výsledek, že byl ještě zuřivější. Svěrací kazajka, hlad, rány a výprasky holí – to nebyla správná cesta, jak jít na Jima Halla. Ale tak s ním právě zacházeli. Zacházeli s ním tak od dob, kdy byl ještě usmoleným chlapcem z chudé čtvrti v San Francisku, kdy byl ještě měkkou hlínou v rukou společnosti a čekal, co z něho společnost vytvoří.

Když byl Jim Hall po třetí ve vězení, narazil tam na dozorce, který byl skoro stejná bestie jako on. Zacházel s ním nespravedlivě, lhal o něm správci trestnice, připravil ho o všechnu důvěru, pronásledoval ho. Rozdíl mezi nimi byl jen ten, že dozorce měl svazek klíčů a revolver a Jim Hall měl jen holé ruce a své zuby. Přesto se však jednoho dne vrhl na svého dozorce a zaťal mu zuby do hrdla jako divoká šelma z džungle.

Vyneslo mu to život v cele nepolepšitelných. Živořil tam tři léta. Kobka byla celá ze železa, podlaha, stěny i strop. Nikdy celu neopouštěl. Nespatřil sluníčko ani oblohu. Šero pro něho znamenalo den a černé ticho noc. Byl za živa pohřben v ocelové hrobce. Nespatřil lidskou tvář, živá duše na něho nepromluvila. Když mu vstrčili dovnitř potravu, vrčel jako šelma. Nenáviděl všechno na světě. Po celé dny a noci vyřvával svůj hněv proti světu. A opět po celé týdny a měsíce nevydal ani hlásku a černé ticho mu stravovalo rozum. Byl to člověk netvor, hrozný výsledek třeštícího mozku.

A pak jedné noci uprchl. Správce trestnice tvrdil, že taková věc je nemožná, cela však byla prázdná a přes její práh leželo tělo zabitého dozorce. Jiní dva mrtví strážci značili jeho cestu vězením k vnější zdi; a zabil je holýma rukama, aby nezpůsobil hluk.

Byl ozbrojen zbraněmi zabitých strážců – živý arsenál prchající horami a pronásledovaný organisovanou mocí společnosti. Vysoká odměna byla vypsána na jeho hlavu. Lakotní sedláci se za ním vydali s loveckými puškami. Jeho krví by bylo možno splatit hypotéku nebo za ni poslat syna na studie. Občané se smyslem pro obecné blaho sňali se stěn pušky a pustili se za ním. Smečka policejních psů sledovala stopu jeho krvácejících nohou. A slídicí psi zákona – policie placená společností a vyzbrojená telefonem, telegrafem a zvláštním vlakem – byli mu dnem i nocí v patách.

Někdy ho dostihli a tu se proti němu postavili jako hrdinové, nebo se dali na zmatený útěk cestou (...)

(......)