Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 3
NÁŘEK HLADU

Den začal nadějně. V noci se neztratil žádný pes a va cestu, do ticha, do tmy a do zimy vyjeli s docela dobrou náladou. Bill, jak se zdálo, zapomněl na své předtuchy z předešlého večera a v poledne dokonce roztál natolik, že dováděl se psy, když na špatné cestě zvrhli saně.

Byla to hrozná motanice. Saně se převrhly a zaklínily mezi pařez a velký balvan, a tak museli vypřáhnout psy, aby mohli rozmotat postraňky. Oba muži se skláněli nad saněmi a snažili se je obrátit, když Henry postřehl, že se Jednouchý plíží pryč od saní.

„Jdeš sem, Jednoušáku!“ křikl, vzpřimuje se a otáčeje se za psem.

Ale Jednouchý se rozběhl po sněhu a jen postraňky se za ním táhly. A vzadu v jejich vlastní stopě čekala na něho vlčice. Jak se k ní blížil, stal se najednou obezřetným. Zvolnil běh až do ostražitého drobného kroku a pak se zastavil. Pozoroval ji bedlivě a nedůvěřivě, ale přece jen s touhou. Zdálo se, že se na něho usmívá. Cenila zuby spíše lichotivě než výhružně. Popoběhla k němu o několik kroků, jako by si hrála, a pak stanula. Jednouchý se k ní přiblížil, stále ještě bdělý a opatrný, uši i ocas vztyčeny a s hlavou vysoko vzhůru.

Pokusil se očichat se s ní, ale uskočila mu hravě a plaše. Na každý krok mu odpovídala krokem zpět. Krok za krokem ho lákala z bezpečné blízkosti jeho lidských přátel. Jednou, jako by mu jakési neurčité varování prokmitlo vědomím, ohlédl se na převržené saně, na své druhy ze spřežení a na oba muže, kteří na něho volali.

Ale ať už se v jeho mysli rodila jakákoliv myšlenka, rozptýlila ji vlčice, která se k němu přiblížila, letmo ho očichala a pak se zase dala na svůj ostýchavý ústup před jeho novými pokusy o sblížení.

Zatím si Bill vzpomněl na pušku. Byla však zahrabána pod převrženými saněmi, a než mu Henry pomohl saně i s nákladem obrátit, byli Jednouchý a vlčice příliš blízko u sebe a příliš vzdáleni, aby mohl Bill riskovat ránu.

Příliš pozdě poznal Jednouchý svou chybu. Dřív než oba muži pochopili proč, obrátil se a rozběhl zpátky k nim. Pak spatřili asi dvacet vlků, šedých a hubených, jak se ženou po sněhu, jak se blíží v pravém úhlu k jeho stopě a odřezávají mu ústup. Plachost a hravost vlčice rázem zmizela. Se zavrčením skočila na Jednouchého. Odrazil ji bokem, a maje odříznut ústup a stále ještě se pokoušeje dostat se zpět k saním, odbočil a hnal se k nim obloukem. Nový vlci se objevovali každým okamžikem a připojovali se ke štvanici. Vlčice byla jen o skok za Jednouchým a lovila na svou pěst.

„Počkej, kam jdeš?“ položil náhle Henry kamarádovi ruku na rameno.

Bill ruku odstrčil. „Nemhu se na to koukat,“ řekl. „Nedostanou už žádného našeho psa, tobych se na to podíval!“

S puškou v ruce vrazil do podrostu, který lemoval stezku. Jeho úmysl byl zřejmý. Saně byly středem kruhu, po němž Jednouchý utíkal, a Bill chtěl tento kruh před pronásledovateli přetnout. S puškou a v jasném denním světle se mu snad podaří zastrašit vlky a psa zachránit.

„Povídám, Bille,“ volal za ním (...)

(......)