Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

BÍLÝ TESÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 5
ZÁKON MASA

Vlček se vyvíjel rychle. Dva dny odpočíval a pak se opět odvážil z jeskyně do světa. Na této výpravě nalezl mladou lasičku, tu, jejíž matku pomáhal sežrat, a postaral se, aby mládě zmizelo touž cestou jako jeho matka. Tentokrát se však neztratil. Když se unavil, našel cestu zpět do jeskyně a usnul. A každý následující den ho potom zastihl venku, jak se zatoulává stále dál.

Začal přesně odhadovat svou sílu a svou slabost, učil se, kdy má být smělý a kdy opatrný. Přišel na to, že se vyplácí být opatrný stále. Přesto občas, spoléhaje na vlastní neohroženost, oddal se své rodící se divokosti a lovecké vášni.

Vždycky, když narazil na zatoulaného bělokura, proměnil se v rozzuřeného čertíka. Nikdy také nezapomněl divoce odpovědět na prskání veverky, kterou první potkal na rozštípené borovici. A vždy ho na nejvyšší míru rozzuřil pohled na sojku, neboť vlček nikdy nezapomněl, jak ho klovla do čenichu první z tohoto plemene, s níž se střetl.

Byly však chvíle, kdy ho nevzrušila ani sojka; to bylo tehdy, když se sám cítil ohrožen jiným lovícím dravcem. Nikdy nezapomněl na sokola, a jeho stín, pohybující se po zemi, vždycky ho zahnal do nejbližšího houští. Nebatolil se, neloudal a učil se již kroku matky, lehkému a kradmému, zdánlivě volnému, přece však hladce klouzajícímu rychlostí, kterou bylo těžké odhadnout a postřehnout.

Co se týče masa, vyčerpal všechno své štěstí hned na začátku. Sedm bělokuřích kuřat a mládě lasičky bylo všechno, co ulovil. Jeho chuť zabíjet rostla každým dnem, dychtil zadávit veverku, jež výstražně pokřikovala a tím upozorňovala všechnu zvěř, že je vlček nablízku. Ale tak jako uměli ptáci létat, tak uměly veverky lézt po stromech a vlček se nemohl k veverce nepozorovaně připlížit, jen když seděla na zemi.

Choval velkou úctu k matce. Uměla lovit maso a nikdy mu nezapomněla přinést podíl z úlovku. A pak, ničeho se nebála. Nenapadlo ho, že její nebojácnost je založena na zkušenostech a znalostech. Pro něho to byl projev síly. Jeho matka představovala sílu; a jak rostl, pociťoval tuto sílu v silnějším dolehnutí její kárající tlapy, a z napomínavého šťouchnutí čenichem se stalo seknutí tesáky. I pro to si matky vážil. Vyžadovala od něho poslušnost, a čím byl starší, tím byla nevrlejší.

Přišel opět hlad a vlček poznal teď už jasnějším rozumem jeho hryzení. Sama vlčice zhubla, jak běhala za masem. Skoro už ani nespala v jeskyni, strávila většinu času na lovu, a strávila ho zbytečně. Tentokrát nebyl hlad dlouhý, ale krutý. Máma neměla pro vlčka už ani kapku mléka a nedostal od ní také ani sousto masa.

Předtím lovil pro zábavu, z pouhé radosti z lovu; nyní lovil smrtelně vážně a nic neulovil. A přece neúspěch jen uspíšil jeho vývoj. Zkoumal zvyky veverek daleko pečlivěji a daleko více se snažil připlížit se k některé a překvapit ji. Zkoumal život lesních myší a zkoušel vyhrabat je z jejich děr; poznal mnoho ze života sojek a datlů. Přišel i den, kdy ho stín jestřába nezahnal přikrčeného (...)

(......)