Jack London
překlad: Ivan Schulz

MUŽSKÁ VĚRNOST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Manželství Lit-Litino

Když John Fox přišel do krajiny, kde whisky pevně mrzne tak, že jí lze použíti většinu roku jako těžítka na stole, přišel bez ideálů a iluzí, jež obyčejně jsou na překážku delikátněji vychovaným dobrodruhům. Narozen a vychován na hranici Spojených států, přinesl s sebou do Kanady prostou mysl, přirozeně jednoduchý názor životní, hledě na věci tak, jak skutečně jsou, což vše zajišťovalo mu bezprostřední úspěch na jeho nové životní dráze. Z pouhého služebníka Společnosti Hudsonského zálivu, dopravujícího veslem pocestné a nosícího zboží na svém hřbetě na překladištích, vyšinul se rychle na jednatele a dostal ve svou správu obchodní stanici ve tvrzi Angelus.

Zde následkem své vrozené prostoty vzal si k sobě domorodou ženu a dík manželské blaženosti, jež pak následovala, unikl nepokoji a marným touhám, jež jsou kletbou života vybíravějších mužů, ruší je v práci a posléze ji překonávají. Žil spokojeně, věnoval se pouze práci, pro kterou tam byl ustanoven, a dostalo se mu nejlepších vysvědčení ve službách Společnosti. V téže asi době žena mu zemřela, a její lidé vyžádavše si její tělo, pohřbili je za svých divošských obřadů v prosté rakvi na vrcholku stromu.

Porodila mu dva syny, a když byl Společností povýšen, putoval s nimi ještě hlouběji do pustin Severozápadního území na místo zvané Sin Rock, kde ujal se správy nové stanice v území daleko důležitějším pro obchod kožešinami. Zde strávil několik osamělých, tísnivých měsíců, cítě odpor při návštěvách nikterak svůdných indiánských děvčat a silně znepokojován pohledem na své vyrůstající syny, potřebující mateřské péče. Tehdy padly jeho oči náhodou na Lit-Lit.

„Lit-Lit – nu ano, je to Lit-Lit,“ byl způsob, jakým ji zoufale líčil svému prvnímu příručímu Alexandru McLeanovi.

McLean nezapomněl ještě na své školské vychování – „neoschl dosud za ušima,“ říkal tomu John Fox –, a nenacházel proto ještě zalíbení v manželských obyčejích této krajiny. Nicméně neměl nic proti tomu, vydával-li jeho představený svou nesmrtelnou duši v nebezpečí a mimoto cítě sám zlověstnou příchylnost k Lit-Lit, spokojil se volky nevolky s tím, že zachoval svou vlastní duši v bezpečí vida, že Lit-Lit se provdala za jednatele.

A není také divu, že i přísná skotská duše McLeanova byla v nebezpečí, že roztaje na výsluní Lit-Litiných očí. Byla hezká a štíhlá a pružná jako vrba, bez hrubé tváře a duševní tuposti průměrné squaw. Nazývala se Lit-Lit po své těkavosti již jako dítě, poletovala stále z místa na místo jako motýl, byla bezstarostná a veselá a smála se právě tak lehce, jako stále pobíhala a tančila.

Lit-Lit byla dcera Snettišána, vynikajícího náčelníka kmene z matky míšenky, a k tomu vydal se příležitostně jednatel jednoho letního dne, aby zahájil jednání ohledně sňatku. Seděl s náčelníkem před jeho chatou v dýmu na ochranu před moskyty a rozmlouvali spolu o všem možném pod sluncem, nebo alespoň o všem, co je pod sluncem v Northlandu, s jedinou výjimkou, totiž sňatku. John Fox (...)

(......)