Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

10. CO PROZRADILY STOPY

Spal jsem, jako když mě do vody hodí, dokud mě Sam Hawkens neprobudil. Will Parker a Dick Stone už byli vzhůru a čilí, ale ostatní, včetně Rattlera, se ještě toulali někde v limbu. Posnídali jsme kousek masa a zapili jej několika hlty studené vody. Potom jsme napojili zvířata a Sam dal svým přátelům pro všechny případy několik pokynů, jak si mají počínat za naší nepřítomnosti.

Slunce se ještě nevyhouplo nad obzor, když jsme vyrazili z tábora na výpravu, na které se možná pro nás skrývalo nemalé nebezpečí. To byla tedy moje první cesta na výzvědy! Byl jsem nedočkavý a neklidný - a vůbec jsem netušil, že takových výprav mě čekají v budoucnu desítky a desítky.

Vydali jsme se směrem, kudy odjeli oba Apači: údolím a potom podél cípu lesa k prérii. Stopy v trávě byly ještě docela zřetelné, dokonce já, greenhorn, jsem je mohl bez obtíží rozeznat. Překvapilo nás ovšem, že vedou k severu; Apače jsme předpokládali spíš někde na jih od tábora. Stopa vedla záhybem údolí na vršek mírného svahu, až k pasece, kterou nejspíš měl na svědomí nějaký žravý hmyz. Mírným svahem jsme vyjeli vzhůru na paseku a dostali se až k prérii, která se před námi rozprostírala do nedohledné dálky, zelená, tichá a rovná jako dlaň. I tady byla stále ještě zřetelná přímá linie stopy. Bylo zřejmé, že Apači objeli náš tábor velikým obloukem. Sam Hawkens, který do té chvíle nepromluvil ani slova, znepokojeně potřásal hlavou a brumlal si sám pro sebe:

"Ne, ne - tahle stopa se mi vůbec nelíbí."

"Mně se náhodou docela zamlouvá," poznamenal jsem.

"Aha!" ušklíbl se Sam. "Mladý muž si představuje, že je hotový westman, protože jsem ho jednou pochválil. Pusťte ty představy z hlavy, sir. Stačí, aby si vás člověk poslechl, a hned ví, na čem je. To se rozumí, vám se ta stopa zamlouvá, poněvadž je před vámi jako na dlani, poněvadž by ji i slepý musel najít po hmatu. Jenže to je právě starému prérijnímu vlku, jako jsem já, nanejvýš podezřelé."

"Mně to nepřipadá podezřelé."

"Nechte svůj zobák laskavě v klidu, vážený! Nevzal jsem vás s sebou, abyste mi broukal do fousů své dětinské nápady! Když po sobě dva Indiáni nechají takhle nápadnou stopu, vždycky to zavání něčím podezřelým. A co teprve když od vás odjeli jako nepřátelé na život a na smrt! To se asi dá předpokládat, že vás chtějí na něco nachytat! Ne? Přece si spočítají na prstech, že je budeme stopovat."

"Prosím vás, nač by nás chtěli nachytat?" řekl jsem.

"To samozřejmě teď ještě nevím," odpověděl podrážděně Sam Hawkens. "Udělali nám to ale moc lehké, to stopování. Kdyby nestáli o to, abychom jeli po jejich stopě, dali by si určitě tolik námahy, aby ji za sebou zahladili."

"Hm, hm," bručel jsem si potichu a potřásl pochybovačně hlavou. "To tedy... aha... hm, hm..."

"Co je?" vyzvídal malý Sam.

"Ale nic."

"Nepovídejte! Něco jste si brumlal!"

"Ani nápad! Nechávám svůj zobák v klidu! Přece vám nebudu broukat do fousů své dětinské nápady! Na to mě neužijete!"

(...)

(......)