Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11. SETKÁNÍ S HLÍDKOU KIOWŮ

Vraceli jsme se stejnou cestou. Naše zvířata se opravdu činila. Ryzák byl ještě úplně svěží a Samova Mary cválala tak bujně, jako by ji právě vyvedli ze stáje. K říčce jsme se dostali velmi rychle, a tam jsme si popřáli malou zastávku. Zvířata jsme zahnali k řece, aby se napojila, a sami jsme se zatím na chvíli natáhli do trávy mezi nedalekými křovinami.

Najednou mi nějak nebylo do hovoru. Co bylo třeba, jsme si už řekli, a teď se stále neodbytněji hlásily myšlenky na nastávající boj s Apači - a s Vinnetouem. Sam Hawkens zavřel oči a zanedlouho se mu už pravidelně zvedala a klesala hruď. Zřejmě toho uplynulé noci příliš nenaspal, a teď, když viděl, že jsem vzhůru a odnikud nehrozí nebezpečí, si řekl, že je vhodná chvíle, aby dohnal, co zameškal.

A právě v tomto poklidném okamžiku, plném bezpečí, jsem poprvé poznal, jak bystré a vnímavé jsou smysly zvířat i lidi žijících v divočině. Mezek se prodíral někde za námi houštím a s chuti ohryzoval čerstvé listí z větviček, zatímco můj ryzák spásal, také nedaleko nás, chutnou měkoučkou prérijní trávu. Nedálo se nic, všichni jsme užívali chvíli odpočinku. A najednou, úplně nečekaně, jsem zaslechl podivný zvuk: jako by si mezek zvláštním, řekl bych varovným způsobem odfrkl. Ve vteřině Sam otevřel oči a stál vedle mne, naprosto svěží, čilý a soustředěný.

"Slyšel jste Mary?" zašeptal. "Vzbudilo mě to. Zafuněla, miláček - to znamená, že tady někdo je. Nějaký člověk nebo zvíře!" Prodrali jsme se mezi křovinami a zjistili, že Mary civí někam skrze větve. Stříhala svýma dlouhýma ušima a její oháňka poletovala čile nahoru dolů. Když nás uviděla, trochu se uklidnila. Opravdu, musel ji mít v rukou znamenitý znalec, když ji tak vycvičil. Sam si mohl jen blahopřát, že si vybral ji místo některého z mustangů.

Mezi větvemi bylo vidět až daleko do prérie. Před námi jako na dlani putovalo šest Indiánů na koních, pěkně jeden za druhým, v čele s mužem svalnaté, hranaté postavy. Přijížděli od severu a zřejmě přitom narazili na naši stopu, kterou se rozhodli sledovat. Všichni měli kožené legginy a světlé vlněné košile a všichni byli ozbrojeni - tomahavky, noži, ručnicemi. Tváře se jim jen leskly mastnotou a přes každou se táhl výrazný modrý a červený pruh.

Zastavil se mi na chvíli dech, před očima se mi už mihl obraz nastávajícího boje - a tu Sam k mému velkému překvapení nadšeně vykřikl:

"No - to je setkání! Jsme zachráněni, sir!"

"Já vám nerozumím," řekl jsem rozpačitě. "A nekřičte tak, vždy vás ti Indiáni uslyší!"

"Tím líp, tím líp!" radoval se malý lovec a mnul si ruce. "Abyste totiž věděl - to jsou Kiowové a ten chlapík, co je vede, se jmenuje Bao čili Liška. Všemi mastmi mazaný válečník, to vám říká už jméno."

"Vy ho znáte?"

"Nejen jeho, i jejich náčelníka! Tangua se jmenuje. To je taky pěkný podnikavec a chytrák - ale jinak můj přítel! Vsadím se, že jsme potkali hlídku na výzvědách, jsou pomalováni válečnými barvami."

Kiowové, jak mě Sam (...)

(......)