Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12. SPOJENCI KIOWŮ

Vyhoupli jsme se do sedel a pobídli zvířata ke klusu. Jeli jsme přímo, bez oklik, o stopy jsme vůbec nedbali.

Mlčel jsem celou cestu. Upřímně řečeno, nebyl jsem vůbec nadšen Hawkensovým vyjednáváním, měl jsem na Sama dokonce pořádný dopal. Vlákat Inču-čunu s Apači do pasti a vydat Vinnetoua na milost a nemilost těmhle darebákům!? Jak jen na něco takového mohl přijít právě Sam Hawkens! Když mi tvrdil, že jsou mu oba Apači obzvláště milí! Možná že si mého rozladění všiml, vyhýbal se aspoň každému mému pokusu vzít si ho stranou k hovoru mezi čtyřma očima. Jako by si byl vědom, že udělal něco, co je nanejvýš na pováženou. Podráždilo mě to tím víc, a když jsme přijeli do ležení, seskočil jsem s koně, uvázal ho a šel jsem si lehnout stranou do trávy. Tu a tam jsem se po očku podíval, co se děje v táboře, a - nevěřil jsem vlastnímu zraku. Sam Hawkens si počínal, jako by byl v té nejznamenitější náladě, zářil, mával kloboukem na všechny strany a vyprávěl kdekomu, že jsme narazili na hlídku Kiowů, kteří přivedou další bojovníky, a že se nemáme od Apačů už vůbec ničeho obávat, ba naopak, že je s pomocí Kiowů obklíčíme a zničíme a že jim navždycky vezmeme chuť mařit naši práci, naše rozměřování.

Kiowové byli po přivítání přátelsky pohoštěni - přirozeně že v první chvíli jejich příjezd vzbudil spíš úlek než úlevu -, a když spořádali pořádnou porci medvědího masa, odjeli i s výslužkou za svým náčelníkem. Teprve nyní, když už byli pryč, Sam Hawkens si mě všiml a přisedl si.

"Sir, člověče, jak se to tváříte?" začal svým obvyklým způsobem, jako by se nebylo přihodilo nic zvláštního. "Buďto vás bolí břicho, nebo vás trápí něco na duši; jestli se nepletu - hihihihi! Tak co, hádám spíš to druhé, že?"

"Umíte báječně hádat," řekl jsem chladně.

"Ale sir, to od vás není hezké, že se mi s takovou věcí tajíte. Otevřte srdce starému Samovi a uvidíte, že vás těch vašich chmur zbaví."

"To bych byl sám rád," řekl jsem stejně málo přívětivě jako prve. "Jenomže o tom silně pochybuju."

"Tak to zkuste!" povzbuzoval mě. "To vám přece za to stojí."

Vzal jsem Sama oběma rukama za ramena a pohlédl mu zpříma do očí.

"Same!" řekl jsem tak důrazně, jak jsem toho byl v té chvíli schopen. "Řekněte mi jedno: co si myslíte o Vinnetouovi?"

"Líbí se mi! Je to báječný chlapík. Vy si to nemyslíte? To bychom se hádali!"

"Tak!" řekl jsem uštěpačně. "Je to báječný chlapík! A proto ho chcete připravit o život!"

"Já? Prosím vás! A jak jste na to přišel?"

"Vždyť jste se domluvil s Kiowy, že ho zajmou!"

"No samozřejmě," přikývl s největším klidem Sam.

"A tím ho zničíte!"

"Nevěřte na duchy, sir!" šklíbil se lovec. "To bych radši strčil ruku do ohně."

"Same! Bez vtipů! Proč ho sem tedy chcete vlákat?"

"Protože musíme chránit sebe a vás a všechny ostatní právě před ním a jeho Apači," řekl najednou neobyčejně vážně.

"A co z toho? Co z toho?"

"Jen se tak nerozčilujte, sir! To vám tak leží ten Indián na (...)

(......)