Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

14. VINNETOU V POUTECH

Od setmění uplynuly jistě už tři hodiny, když se Sam Hawkens teprve vrátil z výzvěd, tiše jako stín, nenápadně jako myška.

"Vyzvědači jsou už tady," ohlásil nám šeptem. "Dva muži, každý po jedné straně tábora. Zaslechl jsem je, a dokonce jsem si je taky prohlédl."

Byli jsme už po večeři a rozložili jsme se tak nenuceně, že od pohledu by každý hádal, že se tu usadila skupina výletníků, a ne lidé, kteří mají nejpádnější důvody obávat se co nevidět indiánského přepadu. Dokonce i pušky jsme měli jen tak pohozeny stranou, ovšem ve směru k poloostrovu, abychom je mohli později pohotově sebrat. A samozřejmě u šíje poloostrova nás kryla ona Samem vymyšlená živá ohrada koní.

Hawkens se uvelebil pohodlně u ohně a začal se hlasitě a velmi nenuceně bavit o nejneuvěřitelnějších malichernostech; my jsme samozřejmě přizvukovali - a rozvinula se najednou zábava jako na čajovém dýchánku ve vybraném měšťanském salóně. Apačští špehové v křovinách vyvalovali jistě údivem oči. Věděli jsme, že nás pozorují, že jim neujde náš sebemenší pohyb, ale chránili jsme se zabloudit třeba jen jedním pohledem k porostu, kde jsme je tušili.

Pro tuto chvíli bylo nejdůležitější zjistit, kdy se oba vyzvědači zase vzdálí, aby podali hlášení. Nesměli jsme ztratit zbytečně ani vteřinu; dalo se předpokládat, že přivedou spolubojovníky v nejkratším čase, a to byla časová mezera, kterou museli využít Kiowové, aby tajně obsadili poloostrov. Sam na to šel jednoduše, ale jak se říká, od lesa. Nečekal prostě, až se odplíží, nýbrž je k tomu donutil. Vstal a odšoural se pomalu ke křoví, jako by chtěl nasbírat pár kousků dřeva na oheň. Dick Stone se zvedl po malé chvíli také a dal se do sbírání na opačné straně... Teď jsme mohli být jisti, že se zvědové ze strachu před prozrazením určitě rychle stáhli.

Uviděl jsem, že potom Sam Hawkens přiložil ruce k ústům a vydal třikrát za sebou pronikavé žabí zaskřehotání. Bylo to chytře zvolené znamení, u rybníka takový zvuk nemohl být nikomu nijak nápadný; a neuplynuly snad ani dvě minuty a ze tmy se začaly vynořovat postavy kiowských bojovníků. Bylo jich asi dvě stě, čekali zřejmě už na naše znamení a teď, podobni hadům, se plížili po zemi ve stínu našeho tábora směrem k poloostrovu. Šlo to ráz na ráz, jako blesk, netrvalo to snad tři minuty a všichni byli na svých místech. Sam, který se mezitím odplížil pozorovat, co se děje s Apači, byl už také znovu zpátky. Byl navýsost spokojen, že jde všechno přesně podle jeho výpočtů, a jen stěží tlumil rozčilení v hlase:

"Už se blíží! Půjdou z obou stran, zaslechl jsem to! Nemusíte už přikládat... jen aby zůstalo v ohništi žhavé dřevo, aby Apačové pak mohli rychle roznítit oheň..."

Nastávala chvíle zkoušky. Věděli jsme, že na nás upírá oči padesát ozbrojených, bojechtivých Apačů, a přece jsme na sobě nesměli dát najevo ani to nejmenší. Záleželo na tom všechno, možná i naše životy. Chvíle, kterou jsem vlastně tak netrpělivě očekával, byla tady, a já byl, (...)

(......)