Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

16. TANGUA JAKO RUKOJMÍ

Probudili jsme se časně ráno. Od včerejšího večera nám chování Kiowů dělalo vážné starosti: hlídali nás, to bylo jisté a zřejmé už z jejich zarputilých pohledů, a proto jsme se rozhodli postavit na noc hlídky a střídat se vždycky po hodině na stráži. Kiowové si toho všimli, neřekli k tomu sice nic, ale samozřejmě to jen zvýšilo napětí mezi nimi a námi.

Tanguovi lidé byli na nohou od ranního rozbřesku: pátrali usilovně po stopách uprchlíků, které se jim včera v temné noci nepodařilo odkrýt. Teď to šlo lépe. Nalezli v trávě několik otisků a ty je dovedly až k místu, kde měli Apači ukryty své koně. Po Vinnetouovi a Inču-čunovi ovšem dávno nebylo ani vidu a také hlídači koní zmizeli; ale zvířata - až na tři - tu zůstala. Když se Tangua tohle všechno dozvěděl, řádil jako pominutý - taková neodčinitelná škoda, že se nepodařilo včas objevit apačské koně a jejich strážce! Sam Hawkens se tomu jen chytrácky šklíbil a vyptával se mě:

"Jestlipak je vám jasné, sir, proč tady Inču-čuna a Vinnetou nechali ty koně?"

"Tomu říkáte hádanka?" protáhl jsem si údy, zdřevěnělé spánkem. "To je jednoduchá věc!"

"Oho!" Mužík mi zašermoval rukama přímo před očima. "To byste musel mít teprve zkušenosti, abyste mohl... "

"Mám zkušeností až dost."

"Vy? A kde jste k ním přišel? To byste mi laskavě měl prozradit!"

"Knihy, milý Same, knihy!"

"Dejte pokoj!" Lovec třepal rozmrzele pravicí. "Jednou jste si přečetl něco, co se vám tady náhodou hodilo, a už si myslíte, že jste posbíral všechnu moudrost světa. Z toho vás vyvedu, synu! Tak mluvte!"

"Dobře," řekl jsem a přečísl jsem si - k nesmírnému údivu Sama Hawkense - hřebenem vlasy. "Řeknu vám, co si o tom myslím. Apači tu nechali koně kvůli zajatcům."

"Jak to myslíte?"

"Jak to říkám. Budou je totiž ještě potřebovat."

,,K čemupak asi potřebují zajatci koně?" řekl jízlivě mužík. Šamovy poznámky mě nezlobily ani za mák. Dávno jsem si už zvykl na jeho zvláštní způsob jednání. Měl přes všecky ty neomalenosti zlaté srdce a myslil to vždycky dobře.

"Podívejte se, Same, podle mne se může stát dvojí: buďto se k nám Inču-čuna s Vinnetouem brzy vrátí zpátky asi s nějakým silnějším oddílem svých bojovníků - a proč by tedy vtom případě koně nejdřív odváděli a potom zas přiváděli? Nebo si naši Kiowové řeknou, nebudeme čekat, až nás Apačové napadnou, a budou se snažit, aby co nejdřív zmizeli i se zajatci. A pak bude určitě pro chycené Apače snesitelnější, když pojedou na koních, než aby je jejich nepřátelé honili po savaně pěšky. Kromě toho mám dojem, že Kiowy by tohle vláčení Apačů pěšky brzo omrzelo a že by to asi vyřešili jednodušším způsobem... Víte, co mám na mysli? Už o tom mluvil Tangua."

Sam přikývl a podrbal se trochu rozpačitě na paruce.

"Hm, hm," zabručel. "Neřekl jste to zrovna špatně, líp, než by člověk čekal. Jenže jste zapomněl na třetí možnost: co když Kiowové zajatce zabijou hned na místě? Tady?"

"To neudělají!"

"Budou se vás ptát o (...)

(......)